Expertka na emoční inteligenci Elsa Punset tvrdí, že červené vlajky ne vždy křičí, někdy jen šeptá. Ale vždy je snazší je rozpoznat v těle než v mysli. A tady jsou jejich příznaky.
Když něco není v pořádku, život nám dává signály, problém je v tom, že je ne vždy umíme rozpoznat. Zvláště pokud jde o partnerské vztahy, kde do hry vstupují pasti zamilovanosti, modely připoutanosti zděděné z dětství, záměna mezi láskou a projekcí a idealizovaný narativ romantické lásky.
„Ale tělo s námi mluví neustále, stačí se zastavit a pozorovat, abychom se naučili číst tyto malé signály, které nám život dává, když nás vztah tísní, okolí nás vyčerpává nebo nejsme na správném místě,“ tvrdí Elsa Pounset, jedna z nejznámějších autorit v oblasti emoční inteligence a osobního růstu. Dělá to ve své nejnovější knize „Křídla pro let“, průvodci, jak začít znovu, když jste ztratili směr, založeném na jejích vlastních zkušenostech, který je dnes v prodeji ve všech knihkupectvích. „ Stáváme se experty ve vymýšlení výmluv, abychom nemuseli přijímat to, co nám tyto signály říkají,“ tvrdí expertka, „protože je vidět ve skutečnosti znamená přijímat rozhodnutí“, která se nám nelíbí. První z nich je „uznat, že to, co jsme tak chtěli, není takové, jak jsme si vysnili“, dodává.
To je základ celého emocionálního zmatku: chtěli jsme něco, protože jsme si to představovali tak, jak to možná nikdy nebylo. A abychom neopustili vztah, stáváme se experty na vymýšlení výmluv, jen abychom „neakceptovali to, co nám signály říkají“. Mezi nejčastější patří: měl těžké dětství; neumí milovat, ale v hloubi duše mě miluje; jeho okolí mu nikdy nepomohlo stát se lepším… Samotná potřeba výmluv je však již velkým varovným signálem. Proto je velmi důležité odhalit, co nefunguje, a k tomu je třeba se soustředit na to, co cítíme, a ne na to, co si myslíme, doporučuje Elsa Punset: „Soustřeďte se na pocity a fyzické a emocionální signály, které v sobě uchováváte. Červené vlajky nejsou vždy viditelné pouhým okem, ale když se naučíte je vnímat, už je nebudete moci ignorovat.“ A čím dříve signál uvidíte, „tím dříve budete moci přijmout rozhodnutí, které vás ochrání a postará se o vás“, tvrdí.
10 varovných signálů
Červené vlajky, které nás varují, že něco není v pořádku, „ne vždy křičí, někdy jen šeptá“, říká Punset. Nejprve je cítíme v těle a pak se dostanou do mysli, proto je lepší věnovat pozornost fyzické stránce: „Když tělo říká NE, věnujte pozornost tomuto signálu,“ doporučuje Elsa Punset. Ve své knize učí, jak rozpoznat některé z nejčastějších a někdy méně zřejmých signálů. Zde je několik z 10 varovných signálů, které naznačují trhliny ve vztahu, které Elsa Punset podrobně popisuje v samostatné kapitole své knihy.
- Porucha komunikace. Tam, kde by měla být jasnost, vládne ticho, tam, kde by měly být naslouchající uši, vládne zmatek a důležitým rozhovorům se vyhýbá: „Po hádce odešel, aniž by řekl jediné slovo“, „řekl jsem mu o svých plánech a on zvedl oči k nebi, aniž by řekl jediné slovo“.
- Pokud mizí odpovědnost. Sliby nejsou plněny, úkoly nejsou splněny a důvěra je narušena, protože nevíte, zda se na druhého člověka můžete spolehnout. „Řekl, že mi pomůže, ale má zase „těžký den“.
- Dochází k emocionální manipulaci. Obviňování, vydírání, obětavost, podvádění… Druhý vás nutí pochybovat o sobě, o svém názoru. Vždycky to přeháníte, mýlíte se a musíte ustoupit. „Řekla mi, že pokud s ní nepůjdu, bude to znamenat, že ji nemiluji.“
- Když si myslíte: „Mám rád tohoto člověka, ale ne jeho přátele.“ Osobnosti jiných lidí nás nakazí jako virus: obklopte se lidmi, které respektujete a kteří vám dodávají dobrý pocit. „Jeho přátelé si celou noc dělali legraci z servírky a on se také smál. Neznala jsem ho!
- Existuje kontrola, vměšování nebo izolace. Pokud se někdo snaží izolovat vás od vztahů, které jsou pro vás důležité, je to vážný signál. „Kritizuje moji rodinu, moje přátele… Říká, že mi škodí.“
- Chybí mu empatie a zájem. Neposlouchá vás, neklade otázky, nepamatuje si. Mluví jen o sobě. „Řekl jsem mu, že mám důležitou schůzku u lékaře, ale on si to ani nezapamatoval.“
- Toxický přístup k světu. Kritizuje všechny, špatně mluví o ostatních, stanovuje svévolná pravidla, pohrdá těmi, kteří mu pomáhají…? „Vždycky říká něco negativního o těch, kteří nejsou poblíž.“
- Nikdy není vinen a navzdory terapii nebo diskusím se nic nemění. Pokud se nepoučí ze svých chyb, bude je opakovat. „Vždycky jsem byl stejný, to ty ses změnila.“
- Cítíte se v nebezpečí nebo utlačovaná. Velmi znepokojivým signálem je paralyzující pocit, že musíte sledovat vše, co říkáte nebo děláte, abyste druhého nerozčílila. „Neodvažuji se dělat plány, protože pokud se mu nebudou líbit, rozčílí se.“
- Všechno je negativní, protože „být negativní znamená být realista“. Neustálý pesimismus, odmítání naděje, nedůvěra k ostatním… „Nevěř, nikdo nedělá nic jen tak“.
Všechny tyto dynamiky „nás utlumují, zraňují nebo srážejí z cesty“, tvrdí Elsa Punset. Jsou to varovné signály, které upozorňují, že „existuje něco skrytého, čemu je třeba naslouchat“, uzavírá.
