Tato obrovská ledová masa, která svou velikostí převyšovala velká města, vstupuje do závěrečné fáze fragmentace v teplých vodách jižního Atlantiku
Ledovec A23a ztratil více než polovinu svého původního objemu, ale stále má impozantní rozlohu 1770 čtverečních kilometrů a driftuje po jižní Atlantice.
Ledovec A23a, považovaný za jeden z největších a nejstarších na světě, se téměř čtyři desetiletí po odlomení od Antarktidy nachází v procesu rozpadu. Nedávné satelitní snímky a analýzy odborníků ukazují, že tato kolosální ledová masa, která kdysi přesahovala velikostí metropoli Londýn, se rychle rozpadá v teplejších vodách severně od ostrova Jižní Georgie.
Podle shromážděných údajů může k jejímu zmizení dojít během několika týdnů, což ukončí přírodní jev, který přitáhl pozornost mezinárodní vědecké komunity. V současné době A23a ztratil více než polovinu svého původního objemu, i když stále zachovává plochu 1770 čtverečních kilometrů a dosahuje 60 kilometrů v nejširším místě. Na začátku roku 2025 byla jeho hmotnost odhadována na téměř bilion tun.
Satelitní monitorování prováděné programem Copernicus ukazuje, že v posledních týdnech se od hlavního bloku odlomily obrovské fragmenty, z nichž některé dosahují rozlohy 400 čtverečních kilometrů. Zároveň mnoho menších kusů, které jsou dostatečně velké, aby představovaly nebezpečí pro lodní dopravu, pluje roztroušeně v jižní Atlantiku.
Andrew Meyers, fyzik a oceánolog z Britské antarktické služby (BAS), vysvětlil agentuře AFP, že ledovec se při svém postupu na sever „dost dramaticky rozpadá“, a varoval: „V podstatě hnije ze spodní strany. Voda je příliš teplá, aby se mohl zachovat. Neustále taje.“ Expert předpovídá, že tento proces bude pokračovat a že za několik týdnů již nebude možné A23a identifikovat jako celistvou strukturu.
Téměř 40 let po odlomení se A23a rychle rozpadá v teplejších vodách severně od ostrova Jižní Georgie.
Historie tohoto obrovského ledovce začala v roce 1986, kdy se odlomil od ledovcového šelfu Filchner v Antarktidě. Krátce poté uvízl v Weddellově moři, kde ležel nehybně více než 30 let. V roce 2020 se mu podařilo uvolnit a byl odnesen takzvanou „uličkou ledovců“, oceánskou trasou poháněnou silným antarktickým cirkumpolárním proudem, který tyto giganty přenáší do jižní Atlantiky.
V březnu 2025 A23a znovu uvízl, tentokrát v mělkých vodách nedaleko ostrova Jižní Georgie, přibližně 90 kilometrů od pobřeží. Tato událost vyvolala obavy z možného dopadu na kolonie tučňáků a tuleňů v této oblasti, ačkoli ledovec brzy uvolnil a pokračoval ve své cestě na sever. Přitom zvýšil svou rychlost a dosahoval 20 kilometrů za den.
Proces rozpadu a vědecké faktory
Proces fragmentace je způsoben kombinací fyzikálních faktorů. BAS podrobně popisuje, že vliv teplejších vod v kombinaci s působením vln a přílivů urychluje rozpad ledu na stále menší kousky, které nakonec tají. Meyers zdůrazňuje, že ačkoli většina ledovců nevydrží tak dlouho a nepluje tak velké vzdálenosti, výjimečná velikost A23a mu umožnila přežít desítky let. Jakmile se však ocitl mimo ochranu ledových vod Antarktidy, rozpad se stal nevyhnutelným.
Jeho průchod v blízkosti Jižní Georgie vyvolal otázky o jeho vlivu na místní faunu. Podle oceánologa, pokud ledovec zůstane na mělčině, neočekává se významný dopad na populace tučňáků a tuleňů. Přítomnost překážky takové velikosti však může donutit dospělá zvířata změnit své trasy k místům krmení, což bude znamenat velké výdaje energie a možná i snížení množství potravy dostupné pro mláďata a mláďata.
V době svého vzniku byl ledovec A23a větší než rozloha londýnského metra, což překvapilo mezinárodní vědeckou komunitu.
Na druhou stranu BAS poznamenává, že rozpad ledovce může mít pozitivní účinek, protože uvolní živiny do oceánu, což přispěje k biologické produktivitě a v důsledku toho i místním predátorům.
Fragmentace A23a také způsobuje problémy pro lodní dopravu a rybolov v jižní Atlantiku. Zatímco hlavní blok je snadno zjistitelný a námořní operátoři se mu mohou vyhnout, menší fragmenty jsou mnohem obtížnější sledovat a mohou způsobit, že určité oblasti budou nebezpečné nebo nepřístupné pro rybolov.
Ekologický dopad a souvislost se změnou klimatu
Z vědeckého hlediska hrají „mega ledovce“, jako je A23a, důležitou roli v mořském ekosystému. BAS provedl výzkum a odběr vzorků v okolí ledovce, aby analyzoval, jak jeho tání a pohyb hlubokých vod obohacují povrch oceánu o živiny a mikroelementy, jako je železo.
Tento proces může stimulovat růst fytoplanktonu, základu mořského potravního řetězce, a přispívat k absorpci uhlíku z atmosféry na dně oceánu. Vědci však varují, že k kvantitativnímu odhadu rozsahu těchto účinků je zapotřebí dalšího výzkumu.
Fragmentace A23a způsobuje problémy pro lodní dopravu a rybolov, protože malé fragmenty mohou být obtížně zjistitelné.
Odlamování velkých ledovců je součástí přirozeného cyklu antarktických a grónských ledových platforem. Vědci z BAS však varují, že četnost těchto událostí se v posledních desetiletích zvýšila, a to souběžně se ztrátou hmotnosti ledových platforem, kterou spojují se změnou klimatu způsobenou lidskou činností.
Od roku 2000 ztratily antarktické ledové platformy přibližně 6000 gigatun ledu, což přispělo ke zvýšení hladiny moře a může způsobit nevratné změny v oceánské cirkulaci, zejména v západní Antarktidě.
Sledování A23a a dalších ledovců se provádí pomocí denních satelitních pozorování, která vědcům umožňují předpovídat jejich trajektorie a analyzovat jejich strukturální vývoj. BAS také nasadila autonomní přístroje ke studiu vlivu těchto gigantů na chemii a dynamiku oceánu.
Navzdory stabilitě A23a se odborníci shodují, že jakmile ledovec opustí ledové vody Antarktidy, jeho osud je zpečetěn: fragmentace a tání jsou jen otázkou času.
