Práce a duševní zdraví: jak rozpoznat neviditelný tlak, který na nás každý den působí?

Podzim se pomalu blíží a s ním přicházejí chladnější večery, tichá atmosféra kanceláří za deště a pro mnohé také pocit únavy, který přichází bez varování. Pokud je na začátku října 2025 otázka duševního zdraví v práci na rtech všech, je to proto, že neviditelný tlak proniká všude: mírná nevolnost ráno, bezesné noci, skryté napětí na schůzkách… Ale jak rozlišit běžnou únavu od tupého tlaku, který podkopává duševní zdraví? Rozluštění jevu, který postihuje drtivou většinu Čechů a jehož důsledky se stále více projevují v každodenním profesním životě.

Ponoření do každodenního života: když se stres v práci stává naší novou normou

Od euforie k přetížení: nenápadné signály, které by měly vzbudit pozornost

Ranní budíček, přeplněný rozvrh, kávu koupenou narychlo… Kvůli neustálé nutnosti „smířit se“ s tímto stavem tělo postupně vysílá signály alarmu. Mezi nenápadné, ale výmluvné příznaky patří: poruchy spánku, podrážděnost, časté migrény nebo snížení motivace, často skryté pod maskou produktivity.

Postupně se stírá hranice mezi zdravou obětavostí a přepracováním. Necitlivost nastupuje nepozorovaně, bez zbytečného rozruchu: napjaté úsměvy v otevřené kanceláři, nahromaděná chronická únava a pocit, že odpojení od práce se nyní stalo luxusem, který patří do jiné éry.

Neviditelný tlak v práci: pochopit, co se děje za vnějším vzhledem

V mnoha odvětvích tlak nemá vždy jméno. Skrývá se za nereálnými termíny, chronickým nedostatkem personálu nebo nárůstem počtu digitálních úkolů. Éra všeobecné konektivity učinila práci všudypřítomnou a zasahuje do večerů a víkendů v podobě oznámení nebo „naléhavých“ e-mailů.

To, co se jeví jako pouhá „napjatá atmosféra“, je ve skutečnosti příznakem celonárodního jevu: asi 30 % zaměstnanců uvádí psychickou nepohodu a mnoho z nich tvrdí, že již zažili epizody vyhoření nebo vážné pochybnosti o svém duševním zdraví. Za vnější fasádou tiše narůstá tlak… a dokonale se snáší s kolektivním mlčením.

Záludné mechanismy nepohody ve společnosti

Jak management a cíle stírají hranici mezi zapojením a přepracováním

Moderní management si cení oddanosti práci, někdy na úkor duševního zdraví. Snaha o sebezdokonalování je neustále podněcována měnícími se cíli, chartami výkonnosti a individuálními hodnoceními. Ale neustálým překonáváním vlastních limitů se zapojení mění v přepracování.

Nedostatek uznání v kombinaci s omezenou autonomií vyvolává frustraci a zklamání. Zaměstnanci poukazují na ztrátu smyslu úkolů nebo projektů, což je přímým příznakem modelu, který někdy zapomíná, že člověk není stroj na produkci čísel. Výsledek: začarovaný kruh, ve kterém se chronický stres stává také neviditelným KPI.

Nevyslovené myšlenky a mikroagrese: každodenní zátěž, která podkopává morálku

Ve stínu otevřených kanceláří se také hromadí nevyslovené myšlenky. Nesouhlasné povzdechy, ostré poznámky na schůzích nebo sociální izolace spojená s prací na dálku: to vše jsou malé kameny v botách každodenního života. Mikroagrese, které jsou často považovány za běžný jev, mají nakonec silný vliv na duševní rovnováhu. Přibližně třetina zaměstnanců uvádí, že se setkala s negativními situacemi v práci, které zesilují emocionální únavu.

Podzim, období příznivé pro únavu, tento pocit ještě zesiluje. Světlo slábne, nálada také. K tomu se přidává zcela reálný strach ze ztráty zaměstnání nebo, pro některé, strach z obtěžování. Stručně řečeno, tvrdou prací normalizujeme „běžné“ násilí, které by nikdy nemělo být normální.

Odvaha pojmenovat tlak: vystoupit z tabu, aby bylo možné jednat

Objevit své vlastní varovné signály: nezbytná introspekce

Umět naslouchat sobě samému: to se snadněji řekne, než udělá, zejména když se to stane zvykem. Prvním krokem ke zlepšení svého duševního zdraví je však rozpoznat své vlastní varovné signály. Opakované poklesy nálady, ztráta zájmu o úkoly, které dříve vyvolávaly nadšení, neobvyklá podrážděnost… I pouhé „ležení“ v posteli může být signálem.

Prevence začíná v intimní sféře každého, s uznáním, že ne, vyčerpání není normální: je to výzva ke změně. Sebereflexe by neměla být spojována s pocitem viny, ale naopak s dobromyslnou bdělostí vůči sobě samému.

Otevřenost k veřejné diskusi: proč rozhovor o tomto tématu mění situaci v kanceláři

Skutečným lékem na špatnou náladu však zůstává kolektiv. Odvaha o tom mluvit znamená otevřít dveře k větší solidaritě v práci. Pozorný kolega, rozhovor mezi dvěma dveřmi nebo speciální schůzka mohou změnit atmosféru: společné nepohodlí se stává snazším, méně hanebným.

Mlčení jen zvyšuje tlak: téměř polovina zaměstnanců uvádí, že byli svědky nebo oběťmi vnitřního násilí v práci. Navázání dialogu a vyjádření svých pocitů umožňuje překonat izolaci a v případě potřeby také upozornit příslušné osoby, jako jsou zaměstnanci personálního oddělení nebo poradci. Právě tím, že tlak pojmenujeme, ho činíme méně tíživým.

Jednat, než bude příliš pozdě: konkrétní kroky k obnovení kontroly

Úspěšné iniciativy, které již byly vyzkoušeny v podnicích

První klíčový moment: prevence již není prázdným přáním. Od té doby, co bylo duševní zdraví uznáno jako důležitý národní úkol, se podzim 2025 stal zlomovým momentem: stále více podniků se oficiálně zavazuje chránit duševní zdraví svých zaměstnanců.

• Plány primární prevence: reorganizace úkolů, upřesnění rolí, rotace týmů za účelem omezení přetížení.
• Školení manažerů: benevolentní vedení, školení v rozpoznávání slabých signálů a podpora uznání úsilí.
• Psychologická podpora: podpůrné skupiny, přístup k odborníkům (psychologům, koučům) a speciální telefonní linka pro pomoc v nouzi.

Výsledky jsou zřejmé: 83 % zaměstnanců, kteří tyto opatření využili, se domnívá, že se jejich duševní zdraví zlepšilo. Naopak 39 % lituje, že nemá přístup k žádným opatřením. Proč čekat, až se všechno zhroutí, než začnete jednat?

Malé kroky, velké výsledky: začlenění duševního zdraví do každodenního pracovního života

Není nutné revolučně měnit svou rutinu za jeden den. Duševní pohodu lze dosáhnout pomocí malých konkrétních rozhodnutí: hájit své právo na odpojení, dopřát si skutečné přestávky, pravidelně komunikovat s kolegy nebo prostě požádat o pomoc, když se věci nedaří.

Praktiky jako hluboké dýchání, procházka o polední přestávce nebo účast na semináři o pohodě se stanou vašimi nejlepšími spojenci. Nezáleží na tom, jak velká je vaše odhodlanost, hlavní je pravidelnost. Pohodu si udržujete stejně jako svaly: trpělivostí a především společným úsilím.

Retrospektiva: poučit se, aby se duševní pohoda stala prioritou v práci

Čísla mluví sama za sebe: 87 % zaměstnanců dnes považuje práci za HLAVNÍ faktor ovlivňující jejich duševní zdraví, který předčí významem rodinu a ekonomickou situaci. Neviditelný tlak není mýtus ani individuální slabost: je to vážný sociální a organizační problém, který se týká všech sektorů.

Říjen s padajícím listím a kratšími dny vybízí ke zpomalení tempa a zhodnocení vlastních limitů. Společnost budoucnosti bude ta, která staví duševní pohodu do centra své strategie. Ochrana duševního zdraví každého člověka je totiž zárukou kolektivní efektivity: u šálku kávy, v kanceláři nebo na videokonferenci – je to celý ekosystém, který se dostává do rovnováhy… k lepšímu.