Osel Rosko trvá na tom, aby dítěti bránil, a nakonec se stává tím nejotravnějším společníkem: „Je přesvědčen, že je to pes s dlouhýma ušima.“

Nesnesitelně otravný

je vidět, jak se chlapec snaží kopat, zatímco zvíře stojí nad ním, aniž by se pohnulo, a užívá si kontakt s takovým přístupem, který mu nedovolí odejít.

Chlapcovo rozčilení bylo patrné, když se osel nepřestával k němu přibližovat. Zatímco se snažil pokračovat v kopání země lopatou, Rosko, zvíře rodiny Yubanksových, se znovu a znovu pokoušel upoutat jeho pozornost. Tato vytrvalost nakonec přerušila hru, protože osel nejen zůstal poblíž chlapce, ale také trval na tom, aby vstoupil do jeho prostoru.

Situace se místo uklidnění proměnila v boj mezi soustředěním chlapce a vytrvalostí osla, který se snažil být středem pozornosti.

Záznam ukazuje, jak je zkoušena trpělivost chlapce

Osel Rosko trvá na tom, aby dítěti bránil, a nakonec se stává tím nejotravnějším společníkem: „Je přesvědčen, že je to pes s dlouhýma ušima.“

Na záznamu je nejprve vidět, jak se chlapec soustředěně věnuje kopání jámy, dokud se Rosko nerozhodne zapojit se po svém a nezačne vyžadovat pozornost. Osel se postaví na chlapce, který zjevně protestuje, ale nedokáže ho odehnat. Zajímavé je, že Rosko spíše než aby obtěžoval, si kontakt užívá a nejeví úmysl odejít.

Komentáře internetových uživatelů odrážejí jejich vnímání této scény. Jedna uživatelka poznamenala, že „neví, co je to osobní prostor, ale je velmi jemný“. Jiný internetový uživatel vtipkoval, když viděl, jak osel dominuje nad dítětem: „Rosko chce být psem-lokajem“. Tyto reakce byly v duchu těch, kteří zdůrazňovali něžnost zvířete navzdory jeho vytrvalosti.

Vytrvalé opakování jeho jména také vyvolalo vtipné komentáře. Jeden člověk napsal: „Rosko jako by říkal: ‚Proč mě pořád voláš? Jsem tady!‘“ Jiný s humorem dodal, že jméno zvířete může znít jako příkaz odejít: „Myslím, že se jmenuje Ross a všichni chtějí, aby odešel. Rossi. Odejdi!“

Mezi reakcemi byly i emotivnější příspěvky, například od uživatelky, která s nadšením prodlužovala písmena jeho jména. Nechyběli ani ti, kteří poukázali na jednoduchý, ale výmluvný detail: „Myslím, že se mu líbí, když slyší své jméno.“ Osla tak dostal to, co chtěl od samého začátku – být středem pozornosti, i když to malému nepřipadalo jako nejlepší nápad.