Psychologové potvrzují: právě proto čas ubíhá rychleji, když stárnete

Uplynutí času je zvláštní zážitek, protože každý člověk ho prožívá a vnímá po svém. V tomto smyslu se nám jako dětem dny zdají nekonečné a například letní prázdniny se zdají být věčností. Jakmile však dosáhneme dospělosti, zdá se, že čas letí a roky ubíhají obrovskou rychlostí. Jedná se o subjektivní vnímání, které se sice neodráží v reálné změně času na hodinách, ale projevuje se v naší kvalitě života a v tom, jak interpretujeme naše každodenní zážitky. Zkoumáme důvod, proč čas ubíhá rychleji.

Na základě závěrů vědců a odborných institucí byly podniknuty pokusy vysvětlit, proč máme pocit, že čas se zrychluje, jak stárneme. Jedna z nejobecněji přijímaných příčin souvisí s novostí a rutinou. Děti, které se setkávají s mnoha novými zážitky, ukládají do svého mozku velké množství nových informací a každý den vnímají jako dlouhý a nabitý. Naopak dospělí, kteří jsou pohlceni opakujícími se činnostmi, zpracovávají méně nových informací a mozek vnímá dny jako kompaktnější. Odborníci z University Hospitals varují, že u starších lidí může nadměrná rutina zesílit tento pocit pomíjivosti spojený s osamělostí a izolací, což jsou faktory, které zvyšují některá zdravotní rizika, jako je deprese, úzkost, kognitivní zhoršení nebo kardiovaskulární onemocnění. „V tomto smyslu je pochopení toho, jak vnímáme čas, nejen filozofickou zvědavostí, ale také otázkou, která přímo ovlivňuje naše blaho,“ komentují.

Důvod, proč čas ubíhá rychleji, když stárnete

Chemik David R. Hamilton na svém webu vysvětluje, že mozek kóduje nové zážitky s větší podrobností, jako by byly uloženy ve „vysokém rozlišení“.

„To znamená, že nové činnosti zanechávají v paměti hlubší stopu, což vytváří pocit, že čas ubíhá pomalu,“ říká odborník. Naopak, rutinní zážitky nezanechávají stopy v paměti, a proto jsou vnímány jako rychlejší a méně významné.

„V dětství, kdy zažíváme řadu prvních zážitků, jako je první den ve škole, první kolo nebo první výlety, vnímáme čas jako delší. Naopak, když stárneme, převládají opakující se zážitky a dny se zdají ubíhat,“ tvrdí.

Vliv rutiny a nudy: proč čas ubíhá rychleji

Rutina může být nepřítelem vnímání času. Nuda způsobuje, že minuty v daném okamžiku ubíhají pomalu, ale při zpětném pohledu je tento čas vnímán jako extrémně prázdný a zkrácený. Podle zaměstnanců univerzitních nemocnic hraje klíčovou roli dopamin, neurotransmiter spojený s potěšením a novostí.

„Když jsme pohrouženi do příjemné činnosti, čas letí nepozorovaně; naopak, když se nudíme nebo nic neděláme, sekundy se táhnou,“ tvrdí. Na druhou stranu poukazují na to, že je to dopaminergní efekt, který pomáhá pochopit, proč se čas může v přítomnosti zdát pomalý, ale krátký, když na něj vzpomínáme.

Co říká teorie logaritmického času?

Francouzský filozof Paul Janet v roce 1897 navrhl takzvanou teorii logaritmického času. Podle této teorie je vnímání plynutí času spojeno s podílem, který rok zaujímá v našem životě.

Podle Janeta tedy pro pětileté dítě představuje rok 20 % jeho života, zatímco pro padesátiletého dospělého pouze 2 %. V tomto smyslu rozdíl v měřítku vysvětluje, proč se roky zdají být čím dál rychlejší, jak stárneme.

Například v 80 letech je rok vnímán šestnáctkrát rychleji než v 5 letech. Ačkoli je tato teorie spíše matematická než biologická, shoduje se se subjektivní zkušeností milionů lidí.

Souvislost mezi časem a kvalitou života

Profesorka psychologie Cindy Lustig z Michiganské univerzity tvrdí, že naše vnímání času závisí také na paměti a na tom, jak se ohlížíme zpět.

„Starší lidé, kteří opakují stále stejné rutinní činnosti, si obvykle pamatují celé roky jako jeden souvislý blok, což zesiluje pocit pomíjivosti. Naopak ti, kteří si ve svých činnostech zachovávají rozmanitost, dosahují toho, že se dny od sebe liší a lépe se pamatují,“ vysvětluje.

Podle odborníka to dokazuje, že čas a kvalita života jsou úzce propojeny. „Život plný rozmanitosti a nových zážitků nejen obohacuje paměť, ale také subjektivně „zpomalí“ plynutí času,“ tvrdí.

Méně nových zážitků

Dalším důvodem, proč čas ubíhá rychleji, když stárneme, je menší množství nových zážitků. Mozek totiž měří plynutí času podle množství nových vzpomínek, které generuje.

V dětství je vše nové: škola, přátelé, cestování, učení. V dospělosti se však život stává více rutinním. Mozek proto interpretuje, že uplynulo méně času.

Menší pozornost

Když jsme mladí, jsme více zapojeni do každé zkušenosti, ale v dospělosti obvykle žijeme „na autopilota“ a přemýšlíme o tom, co bude dál. Všímavost (mindfulness) může prodloužit pocit délky času, proto může být procvičování této dovednosti jedním ze způsobů, jak se zastavit a zpomalit alespoň náš pocit času.

Jak zpomalit vnímání času?

Pocit pomíjivosti času není nevratný a odborníci doporučují vnést do každodenního života rozmanitost, aby se zabránilo rutině. Mezi nejčastější návrhy patří naučit se jazyk, vyzkoušet nový recept, věnovat se tvůrčímu koníčku nebo změnit cestu do práce, aby se v mozku vytvořila novost. Vystupte ze své komfortní zóny a vytvořte si živé emocionální vzpomínky.

„Tyto činnosti stimulují neurogenezi, tedy tvorbu nových neuronů, což posiluje paměť a umožňuje vnímat dny s větší plností,“ vysvětluje David Hamilton.