Druhá největší „strašlivá pták“ Kolumbie objevena v poušti La Tatacoa: „Impozantní rozměry“
Mezinárodní skupina vědců objevila v kolumbijské poušti zkamenělinu obřího fororoka, která je o 15 % větší než předchozí, což mění představy o rozmanitosti těchto prehistorických dravců Jižní Ameriky.
Nedávný objev v poušti La Tatacoa otřásl světem jihoamerické paleontologie: mezinárodní skupina vědců identifikovala zkamenělinu druhého „strašného ptáka“ Kolumbie – obrovského dravce dlouhého téměř tři metry, který je o 15 % větší než dříve objevený exemplář.
Tento objev, učiněný v Paleontologickém muzeu La Tormenta pod vedením badatele Luise Gonzala Ortise Pabona, mění představu o rozšíření a rozmanitosti forrů na kontinentu.
„Jsou to velmi charismatické ptáky, které podle dostupných údajů existovaly před asi 45 miliony let. Jak vyplývá z názvu, jedná se o hrozivé ptáky. Obvykle jsou velmi velcí,“ vysvětlil Ortiz Pabón v rozhovoru .
Fosilie, neoficiálně nazývaná „Poncho“, byla nalezena ve stejné geologické vrstvě jako první kolumbijský exemplář známý jako „Paco“.
Obě zkameněliny jsou uloženy v muzeu založeném Cesarem Perdomem v obci Villavieja (Huila), které se stalo vzorem pro domácí i zahraniční vědce.
Při zkoumání ostatků „Paca“ vědci objevili další, větší, ale hůře zachovalou fosilii, kterou původně vyřadili pro další výzkum.
„Znovu jsme prozkoumali materiál a objevili velmi jasné diagnostické znaky: kostní můstek přes kanál, charakteristický pro dravé ptáky,“ poznamenal Ortiz Pabón.
Rozdíly mezi těmito dvěma jedinci jsou pozoruhodné. „Paco je velký, ale Poncho je o 15 % větší a jeho kosti jsou mnohem silnější. To naznačuje, že byl kompaktnějším zvířetem s pevnější postavou,“ řekl Ortiz Pabón.
Podle vědeckých odhadů vážil Poncho 180 kilogramů, zatímco Paco vážil 156 kilogramů a měřil téměř tři metry, což je o půl metru více než jeho předchůdce.
„Už tak bylo těžké si představit Paca, ptáka dlouhého osm stop s obrovskou hlavou, ale Poncho představuje ještě větší problém. Je to zvíře s mohutnými kostmi a impozantními proporcemi,“ komentoval výzkumník.
Ekologické prostředí, ve kterém tyto ptáky žily, se výrazně liší od současného suchého krajiny La Tatacoa. V průměrném miocénu byla tato oblast vlhkým tropickým lesem s řekami a rozmanitou faunou. V tomto ekosystému pravděpodobně hráli fororachidi roli vrcholných predátorů, kteří se rychle pohybovali a lovili středně velké zvířata.
Objev dvou děsivých ptáků v jedné geologické vrstvě klade vědě nové otázky. „Materiál je velmi fragmentovaný, takže nemůžeme určit, ke kterému rodu nebo druhu patří. Máme mnoho otázek. Může se jednat o různé druhy, což se stává velmi zřídka, protože děsiví ptáci nikdy nebyli nalezeni společně ve stejných vrstvách mimo tuto zemi. Je to první podobný případ mimo tuto zemi,“ vysvětlil Ortiz Pabón. Mezi hypotézami, které vědci zvažují, je možný pohlavní dimorfismus nebo soužití dvou různých druhů.
„Současná existence dvou druhů také vyvolává mnoho otázek: pokud se jednalo o různé druhy, jaké ekologické niky obsazovaly? Jak byly rozšířené? Nebo naopak, byly to varianty jednoho a téhož druhu?“ dodal výzkumník.
Kromě taxonomických záhad je tento objev důležitý pro pochopení biogeografie Jižní Ameriky.
„Tento objev je důležitý, protože rozšiřuje naše znalosti o dravých ptácích a jejich rozšíření. Potvrzuje hypotézu o rozsáhlé biotické výměně a účasti těchto ptáků na migraci fauny mezi severem a jihem kontinentu,“ řekl Ortiz Pabón.
Kolumbijská data potvrzují myšlenku, že střední miocén byl obdobím velké ekologické rozmanitosti v neotropické zóně. „Soužití několika druhů je běžným jevem, ale v Kolumbii, v takovém tropickém prostředí, je to výjimka. To nám umožňuje začít rozumět tomu, jak probíhala evoluce a osídlování těchto zvířat v ekosystémech odlišných od ekosystémů jižních pamp,“ poznamenal výzkumník.
Úspěchy ve výzkumu La Tatacoa změnily vědecké vnímání této oblasti. „Před mnoha lety se mělo za to, že v La Tatacoa již není co objevovat. Díky nedávným objevům – nejen dravých ptáků, ale i datlů, savců a izotopovým výzkumům – však vidíme, že toto prostředí je mnohem složitější, než se dříve předpokládalo. Dnes máme více otázek než odpovědí,“ přiznal Ortiz Pabón.
