Při archeologických vykopávkách v Anatolii byl objeven 1300 let starý chléb pro přijímání s vyobrazením Krista
Archeologická památka Topraktepe, starověké římské a byzantské město Irenopolis, ležící v bývalé anatolské provincii Kilikia na území dnešní Turecka, se stala místem úžasného objevu, který učinila skupina tureckých archeologů provádějících tam vykopávky. Nález zahrnoval pět bochníků chleba, vypálených mezi 7. a 8. stoletím a zachovaných ve výjimečně dobrém stavu.
Význam tohoto objevu spočívá především v tom, že na jednom z bochníků je vyobrazen Ježíš Kristus a také nápis v řečtině: „S vděčností požehnanému Ježíši“. „Na rozdíl od tradičního zobrazení Všemohoucího, které představuje Krista jako vládce a spasitele, tento chléb ho zobrazuje jako zemědělce, symbolizujícího spojení víry, práce a úrodnosti zemědělské půdy“, píší vědci.
Ale jak je možné, že se tyto 1300 let staré bochníky chleba tak dobře zachovaly? Podle archeologů je jejich výjimečný stav způsoben tím, že místo jejich pohřbení po upečení neobsahovalo kyslík a mělo teplotu, která zajistila jejich vynikající zachování. To vše z nich učinilo nejunikátnější liturgické chleby, jaké kdy byly v Anatolii nalezeny.
Ježíš, dárce života
Podle výzkumníků skutečnost, že nápis s vyobrazením Krista byl vyryt do těsta před jeho upečením a poté ohořel, dokazuje, že „chléb byl vyjádřením víry a oddanosti , které jasně odrážely víru křesťanských komunit žijících v této oblasti v období středověké Byzance“.
Tato ikonografie, o které se v byzantském světě dochovalo jen málo zmínek, zdůrazňuje pozemštější představu o Kristu, která mohla být spojena s různými etapami života, plodností a prací – situacemi, v nichž byl obraz Krista spojován s obrazem „dárce života“ prostřednictvím plodů země. Vědci jsou přesvědčeni, že tato ikonografie nebyla pouze dekorativní, ale vyjadřovala také lidovou zbožnost, kde byl Kristus vnímán jako odraz jejich vlastní vytrvalé práce.
Na zbývajících čtyřech nalezených chlebech archeologové objevili otisky maltézského kříže, jehož symbolika byla v křesťanském umění a kultuře, zejména ve středověku, velmi rozšířená. „Jejich přítomnost na chlebu podtrhuje náboženský a pravděpodobně liturgický charakter všech těchto chlebů,“ uzavírá jeden z výzkumníků.
Nakonec odborníci také vyslovili teorii, že tyto chleby s tak specifickými vlastnostmi byly ve skutečnosti chleby pro přijímání používané při svátosti eucharistie. Pokud se to potvrdí, chleby z Irenopolu se stanou důkazem sakramentální praxe, o které se dosud v textech a umění příliš nemluvilo.
Brzy bude chléb podroben archeobotanickým výzkumům, aby se určil přesný složení zrn použitých při jeho přípravě, a pro studium procesu zuhelnatění budou také použity mikroskopické a tomografické metody.
