Proč byly Napoleonovy šperky ukradeny z Louvru? Nejpravděpodobněji je čeká osud rozbít se na tisíc kousků.

Po vykradení jednoho z největších muzeí světa zůstává jedna otázka: co zloději udělají se šperky?

Pokud jde o otázku, proč byly drahocennosti Napoleona ukradeny z Louvru, odpověď je téměř stejně přímá jako krutá: aby byly rozbity na kusy. Nešlo o touhu se jimi chlubit ani o ambice vlastnit nedotčený historický poklad.

Tato krádež nesouvisela se sběratelstvím ani symbolickou pomstou. Jejím cílem bylo prostě rozbít je na kusy, dokud se nestaly tím, čím kdysi byly. Řekneme vám, proč to zloději udělali.

Proč byly Napoleonovy šperky ukradeny z Louvru? Jejich osudem bylo pravděpodobně rozbít se na tisíc kousků.

Louvre, muzeum, které se zdálo být věčné a spolehlivé, uchovávalo tajemství, o jejichž existenci ani jeho strážci nemohli ani snít. Klenoty, které přežily revoluce, vyhnanství a války a nesly v sobě historii člověka, který se snažil podmanit Evropu díky svým ambicím a vynalézavosti, přišly o svou podstatu za pouhých sedm minut.

Krutost tohoto činu zanechala ve vzduchu otázku: kdo to dělá a proč? Teorie se množily, některé více, jiné méně. Od pomsty za mýtus o Napoleonovi až po prostý obchod s přetavováním šperků, které bylo možné prodat jako surovinu.

Proč rozbíjet ukradené šperky?

Šperky jako celek se pravděpodobně nebudou dostávat do oběhu. Jejich ekonomický potenciál spočívá spíše v dekonstrukci. Nejpravděpodobnějším motivem není tradiční soukromé sbírání (tyto šperky také nebude možné vystavit), ale dodávka na požádání (například prostřednictvím dodavatelů) nebo hromadné rozebírání ukradených pokladů. Jinými slovy, rozbití šperků na tisíc fragmentů, aby je po rozložení bylo možné prodat bez „vodoznaku“.

Nedávné případy (loupeže v Cognac-Jé, Muzeu přírodní historie nebo Limoges) demonstrují profesionalizaci zločinců s velmi podobnou logistikou: rychlý vniknutí, odcizení šperků, rychlý únik a někdy i externí zakázky, naplánované předem před loupeží.