Jak starší lidé bojují proti stárnutí nervové soustavy a zachovávají si paměť

Výzkumy Severozápadní univerzity ukazují, že lidé starší 80 let mají jedinečné vlastnosti mozku a různé biologické trajektorie, které působí proti typickým modelům poklesu mentálních schopností ve stáří.

Snaha porozumět tajemstvím paměti a stárnutí mozku vedla vědce k objevu takzvaných „superstarých lidí“ — jedinečné skupiny lidí ve věku 80–90 let, jejichž kognitivní schopnosti popírají to, co je považováno za typické pro stáří.

Termín „superstárnutí“ se objevil náhodou v 90. letech, když skupina vědců z Centra pro výzkum Alzheimerovy choroby při Severozápadní univerzitě získala výsledky pitvy mozku 81leté ženy, která až do posledních dnů svého života vykazovala paměť a funkčnost srovnatelnou s mnohem mladšími lidmi.

Objev u této pacientky byl stejně nečekaný jako významný. Její mozek nevykazoval prakticky žádné známky věkového opotřebení a vykazoval pouze jednu zamotanou fibrilu – změnu typickou pro onemocnění, jako je Alzheimerova choroba.

Tato skutečnost byla impulsem k vytvoření v roce 2000 na Severozápadní univerzitě Programu pro studium stárnutí, jehož úkolem bylo vyhledávat a studovat podobné případy s cílem identifikovat faktory, které umožňují výjimečné zachování kognitivních schopností ve vyšším věku.

Za více než 25 let existence programu se upevnily vazby mezi účastníky a vědci, kteří nejen doprovázejí dobrovolníky během jejich života, ale také analyzují jejich mozky po smrti.

V současné době se programu účastní více než 100 aktivních účastníků a byly provedeny desítky pitv, které jsou neocenitelným zdrojem informací o zdravém stárnutí.

„Máme lidi, kteří zemřeli před více než 20 lety, a jejich mozky se používají pro výzkum,“ řekla BBC Mundo Molly Mazer, jedna z výzkumnic a docentka na katedře psychiatrie a behaviorálních věd Severozápadní univerzity.

„Vztahy jsou založeny na důvěře, a když se rozhodnou darovat svůj mozek po smrti, vědí, kam půjde a kdo ho bude studovat,“ dodává a dodává: „Chtějí se podílet na budoucím výzkumu.“

Definice a kognitivní charakteristiky super seniorských seniorů

Aby se člověk mohl ucházet o titul super seniora, musí splňovat přísná kritéria. Vědci ze Severozápadu definují super seniory jako osoby ve věku 80 let a starší, jejichž paměťové schopnosti, měřené pomocí standardizovaných testů, jako je Rayův test verbálního učení, jsou rovnocenné schopnostem osob nejméně o 30 let mladších.

Epizodická paměť, která je obvykle nejvíce citlivá na plynutí času, je hlavním určujícím faktorem používaným pro tuto klasifikaci, protože její zhoršení často předpovídá kognitivní problémy spojené se stárnutím.

Tento jev překvapuje i odborníky, kteří zaznamenávají případy, kdy schopnost lidí starších 90 let zapamatovat si nové informace převyšuje schopnosti mnoha lidí středního věku.

Toto spektrum individuálních trajektorií ukazuje, že věkové snížení kognitivních schopností není nevyhnutelným důsledkem a že některé mozky si zachovávají vynikající schopnosti i na konci života.

Unikátní biologické vlastnosti mozku starších lidí

Výzkumy ukázaly, že u starších lidí lze pozorovat strukturální a fyziologické rozdíly ve srovnání s lidmi stejného věku. Jedním z nejdůležitějších výsledků je zachování objemu mozkové kůry, který je u mnoha starších lidí srovnatelný s objemem mozku lidí o několik desítek let mladších.

Zejména přední cingulární kůra má větší tloušťku než u lidí ve věku 50 nebo 60 let, což vědci spojují s funkcemi, jako je motivace, rozhodování a společenskost.

Kromě toho se u starších lidí pozoruje menší zmenšení mozku, což je jev často spojovaný se stárnutím. To znamená, že oblasti mozku odpovědné za zpracování jazyka a paměť si zachovávají svou integritu ve větší míře, než by se dalo v tomto věku očekávat.

V pořadu BBC Health Check hovořila doktorka Sandra Weintraub, jedna z předních výzkumnic a profesorka na Northwestern University, o prvních dnech výzkumu: „U našeho prvního seniora se vytvořil jeden klubko a my jsme si řekli: ‚Bože můj, odhalili jsme tajemství chování mozku: nevytvářet klubka!‘“

„V mozku dalšího super-seniora bylo tolik spleti, jako u člověka, u kterého byla po smrti diagnostikována Alzheimerova choroba.“

Hlavní výsledky: neurony, mikroglie a cholinergní inervace

Mezi buněčnými údaji je třeba zmínit přítomnost velkého množství neuronů von Economo , známých také jako vřetenovité neurony, u starších lidí, zejména v přední páskové kůře. Tyto neurony jsou zřejmě spojeny s komunikativností a ovládáním složitých emocí, což odpovídá sociálnímu profilu mnoha starších lidí.

Dalším důležitým pozorováním byla aktivita mikroglie – typu buněk odpovědných za čištění a zánětlivou reakci v mozku.

U starších lidí je tato aktivita méně výrazná a možná proto méně destruktivní pro neurony. Navíc cholinergní inervace – schopnost cholinergních neuronů přenášet signály, které jsou kriticky důležité pro paměť a fungování nervového systému – zůstává zachovalejší než u většiny jejich vrstevníků.

Rozmanitost životních stylů a absence univerzálního receptu

Studie programu „Superstárnutí“ jasně ukázala, že neexistuje typický životní styl superstárnoucího člověka.

U dobrovolníků bylo pozorováno široké spektrum návyků: někteří pravidelně sportují a dbají na své stravování, jiní kouří, konzumují alkohol, trpí stresem nebo špatně spí. I z lékařského hlediska má mnoho z nich fyzické problémy a užívá léky typické pro jejich věk.

Vědci zdůrazňují, že kognitivní výkony těchto účastníků nelze spojit s jednoduchou formulí.

Biologie, genetika a faktory životního prostředí zřejmě hrají stejně důležitou roli. Kromě toho se každému člověku doporučuje přizpůsobit zásady zdravého životního stylu svým reálným možnostem a preferencím, přičemž si musí uvědomit, že ne všechny proměnné jsou pod kontrolou člověka.

Možnost stát se super seniory: genetika, riziko a naděje

Odborníci uznávají, že v otázce zachování paměti ve stáří zatím neexistuje jednoznačné řešení.

Ačkoli faktory jako zdraví srdce, správná výživa a mentální cvičení souvisejí se zlepšením zdraví mozku, genetika a interakce s jinými biologickými faktory stále hrají rozhodující roli.

Tým Severozápadu se shoduje, že neexistují žádné záruky, ale existují pravděpodobnosti, které může každý optimalizovat.

Klíčem k úspěchu je snížit známé rizikové faktory, i když náhoda a genetika také hrají svou roli. Zatím starší lidé pokračují v posouvání hranic stárnutí a kladou nové otázky o schopnosti lidského mozku regenerovat se ve vyšším věku.