Notář, který odešel do důchodu, musí vrátit 59 161,10 eur do systému sociálního zabezpečení poté, co pobíral důchod během svého působení ve státní službě: soud rozhodl v jeho prospěch.

Nejvyšší soud vysvětluje, že důchodce pracoval ve státním sektoru na pozici, která byla v rozporu s aktivním důchodovým pojištěním, a že se dopustil chyby, když svou činnost nahlásil jako soukromou.

Důchodce bude muset vrátit 59 161,10 eur ze své starobní penze Národnímu institutu sociálního zabezpečení (INSS) poté, co Nejvyšší soud potvrdil nezákonnost výplat, protože pobíral aktivní starobní penzi a zároveň pokračoval v práci notáře. Nejvyšší soud vysvětlil, že notář nesprávně uvedl svou činnost jako soukromou, obwohl se ve skutečnosti jednalo o veřejnou funkci, neslučitelnou s aktivní důchodovou činností, jak stanoví článek 214 obecného zákona o sociálním zabezpečení.

Podle rozhodnutí soudu podal notář Virgilio dne 25. července 2013 žádost o starobní důchod a oznámil Správě sociálního zabezpečení, že začíná pracovat na vlastní účet jako „notář“. Rovněž prohlásil, že nemá v úmyslu hledat práci nebo vedoucí pozici ve veřejném sektoru.

Správa sociálního zabezpečení s tím souhlasila v rámci aktivního důchodového programu . O několik let později, po kontrole databáze v září 2014, však správa zjistila, že notář stále pobíral 100 % své penze, přestože vykonával povinnosti, které jsou podle zákona o sociálním zabezpečení považovány za neslučitelné s aktivním důchodovým zabezpečením.

Sociální zabezpečení proto požadovalo, aby důchodce vrátil neoprávněně vyplacenou částku ve výši 59 161,10 eur, protože notář pobíral důchod v plné výši, aniž by splnil požadavky.

Nespokojen s výsledkem se důchodce rozhodl obrátit se na soud. Nejvyšší soud Valencijského společenství rozhodl v jeho prospěch s odůvodněním, že čtyřletá lhůta pro splacení dluhu uplynula.

Odchod do důchodu je neslučitelný s výkonem povinností notáře.

Po jednání u sociálního soudu a Nejvyššího soudu byl případ postoupen Nejvyššímu soudu, který zrušil své rozhodnutí a rozhodl ve prospěch Správy sociálního zabezpečení. Soud vysvětlil, že činnost notáře je veřejnou funkcí, protože notář je státní úředník oprávněný ověřovat pravost dokumentů. Vykonávání této funkce je proto neslučitelné s pobíráním aktivní starobní penze, protože ta je dostupná pouze v soukromém sektoru.

Soud vysvětlil, že v původním prohlášení notáře při vyřizování penze byla učiněna „nepřesnost“, která byla příčinou neoprávněného pobírání penze.

Nepřesnost v žádosti ji podle názoru INSS činí neplatnou.

V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud opravil hlavní chybu související s uplatněním promlčecí lhůty. Soud poznamenal, že zákon o sociálním zabezpečení (LRJS) stanoví obecnou promlčecí lhůtu na čtyři roky, ale činí výjimku pro přezkumy založené na „nedostatcích nebo nepřesnostech v prohlášeních příjemce dávky“.

Navzdory tomu, že Národní institut sociálního zabezpečení (INSS) podal žalobu (místo toho, aby rozhodnutí zrušil z úřední povinnosti), Nejvyšší soud tvrdí, že čtyřletá promlčecí lhůta se nevztahuje na přezkum rozhodnutí. Podle rozhodnutí v případě nepřesností v informacích o příjemci zákon o regulaci sociální jurisdikce (LRJS) „nestanoví lhůty pro přezkoumání“ a příjemce „se nemůže odvolávat na čtyřletou promlčecí lhůtu“.

Soud tedy dospěl k závěru, že Správa sociálního zabezpečení může kdykoli upravit výši důchodu v souvislosti s původní nepřesností. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ruší rozhodnutí Nejvyššího soudu a potvrzuje povinnost uhradit 59 161,10 EUR, přičemž výplata je omezena na čtyři roky předcházející přezkumu, jak stanoví obecný zákon o sociálním zabezpečení.