Psychologie tvrdí, že je důležité cítit se více v klidu, když jste sami, než když jste ve společnosti.

Někteří lidé nacházejí cestu k míru a emocionální rovnováze bez nutnosti komunikace; odborníci tvrdí, že to může být odrazem sebeuvědomění a emocionální zralosti.

Když je to vědomá volba, osamělost se stává prostorem pro sebereflexi, klid a osobní růst. Z psychologického hlediska osamělost nemusí nutně znamenat smutek nebo izolaci. Být sám dává příležitost spojit se se svými myšlenkami, porozumět svým emocím a načerpat síly. V takových případech nejde o pocit osamělosti, ale o to, aby člověk ocenil klid vlastní společnosti, bez tlaku a vnějších požadavků.

Ve společnosti, kde se neustálá interakce jeví jako nezbytná, se mnoho lidí cítí uvolněněji a klidněji v osamění. Psychologie tento jev analyzovala a ukázala, že osamělost, pokud je zvolena dobrovolně, může být silným spojencem pro dosažení duševní pohody.

Existuje mnoho důvodů, proč může člověk najít klid v osamělosti:

• Potřeba sebereflexe: lidé, kteří často přemýšlejí o svých emocích a myšlenkách, považují ticho za ideální prostředí pro tuto činnost.
• Citlivost na okolí: lidé, kteří jsou citlivější na sociální podněty, se mohou cítit unavení ve velkých skupinách a hledat útočiště v samotě, aby obnovili rovnováhu.
• Minulé zkušenosti: složité vztahy nebo toxické prostředí mohou vést k tomu, že zvolená izolace bude vnímána jako bezpečný prostor.
• Introvertní typ osobnosti: introverti mají tendenci obnovovat energii v samotě a mohou se cítit utlačovaní v dlouhodobých vztazích.

Pocit klidu v samotě neznamená, že máte emocionální problém. Hlavní je rozlišovat:

• Vědomé rozhodnutí, které přináší mír, jasnost a pohodu.
• Způsob, jak uniknout strachům, duševním ranám nebo obtížím při budování vztahů.

V posledním případě je vhodné vyhledat odbornou pomoc, aby se pracovalo na aspektech, jako je úzkost nebo nejistota ve vztahu.

Stejně jako vše v životě, i dosažení harmonie vyžaduje rovnováhu. Umění rovnováhy mezi samotou a vztahy vyžaduje od člověka určité kroky. Odborníci zdůrazňují, že kvalita vztahů a čas strávený o samotě jsou důležitější než množství interakcí. Hledání rovnováhy mezi komunikací s ostatními a užíváním si samoty je nezbytné pro emoční pohodu.

Pocit spokojenosti v osamění může být známkou růstu a emocionální zralosti, pokud vychází z volného rozhodnutí. Naslouchání vlastním potřebám a respektování momentů sebereflexe posilují duševní zdraví a celkové blaho. Schopnost užívat si společnosti sama sebe také mění způsoby komunikace. Člověk, který se cítí spokojený, hledá společnost ne z důvodu nedostatku, ale z důvodu touhy. Z psychologického hlediska je to známka emoční autonomie: schopnosti být sám, aniž by se člověk cítil prázdný, a sdílet, aniž by ztratil vnitřní klid.

Globální problém

Epidemie osamělosti je sociální a zdravotní jev, který vyvolává rostoucí obavy po celém světě. Různé studie a mezinárodní organizace, jako je Světová zdravotnická organizace (WHO), varují, že dlouhodobá osamělost se stala globálním problémem srovnatelným s krizí ve zdravotnictví.

Ačkoli osamělost existovala vždy, v posledních letech se zintenzivnila kvůli faktorům, jako je nadměrné používání technologií, městská izolace, změny v rodinných a pracovních režimech a také emocionální dopad pandemie. Miliony lidí, zejména mladých a starších, se nyní cítí hluboce izolovaní, přestože žijí v éře hyperkonektivity.