Co znamená, když člověk hlasitě mluví sám se sebou, z pohledu psychologie
Odborníci v oblasti duševního zdraví zdůrazňují, že takové chování není příznakem duševních poruch a může zlepšovat kognitivní funkce.
Zvyk mluvit nahlas sám se sebou je v naší společnosti často nesprávně interpretován a mylně spojován s problémy duševního zdraví. Nejnovější psychologické výzkumy však ukazují, že tento zvyk není důvodem k obavám, ale může mít významný přínos pro naše kognitivní schopnosti, zejména v oblastech jako paměť a koncentrace, za předpokladu, že není doprovázen dalšími znepokojivými příznaky.
Podle profesora Garyho Lupyana, docenta katedry psychologie na Univerzitě ve Wisconsinu, v rozhovoru pro BBC, verbalizace myšlenek není iracionální činností, ale procesem, který může posílit mentální schopnosti každého člověka. V nedávné studii byl účastníkům ukázán obrazovka s různými předměty a bylo zjištěno, že ti, kteří předměty pojmenovávali nahlas, je dokázali najít rychleji. Expert vysvětluje, že k tomu dochází proto, že „při pojmenování toho, co vidí, mozek aktivuje vizuální informace, aby objekt identifikoval rychleji“.
Odborníci v oblasti duševního zdraví zdůrazňují, že takové chování neznamená duševní poruchu a může zlepšit kognitivní funkce.
Dětství jako model pozitivního vnitřního dialogu
Nejvýraznější příklad výhod rozhovoru se sebou samým najdeme u dětí. V dětském věku je verbální vnitřní dialog přirozenou součástí učení a pomáhá dětem zvládat každodenní úkoly a zlepšovat jejich motorické dovednosti. Tento jev, který zdaleka neznamená problémy, je důležitým nástrojem kognitivního vývoje.
Psychoterapeut podporuje tento pozitivní názor a tvrdí, že „všichni potřebujeme mluvit s někým zajímavým, kdo nás důkladně zná a je na naší straně. Kdo může být lepší než my sami?“ Někteří odborníci dokonce doporučují tuto praxi ve svých terapeutických konzultacích kvůli jejím četným výhodám.
Výhody verbálního monologu
Mezi výhody rozhovoru se sebou samým patří posílení paměti, strukturování myšlení a usnadnění řešení problémů. Současná psychologie se domnívá, že monolog funguje jako forma vnitřní socializace, která pozitivně ovlivňuje emocionální pohodu a zajišťuje kognitivní motivaci a jasnost mysli.
Tento nový pohled na tradičně stigmatizované chování potvrzují vědecké studie, jako je publikace Garyho Lupyana a Daniela Swinglyho s názvem „Self-directed speech affects visual search performance” (Sebeřízená řeč ovlivňuje účinnost vizuálního vyhledávání) v časopise The Quarterly Journal of Experimental Psychology.
