Co podle psychologie znamená člověk, který má velké potíže s rozhodováním?

Každý den, téměř bez toho, abychom si to uvědomovali, neustále rozhodujeme: co si připravit k snídani, jakou cestou se dostat do práce nebo jakou zprávu poslat, když chceme sdělit něco důležitého. Pro některé lidi se však tento zdánlivě jednoduchý proces stává skutečnou překážkovou dráhou. Nejde o nedostatek inteligence nebo vůle, ale o kombinaci psychologických, emocionálních a osobnostních faktorů, které ovlivňují to, jak hodnotí možnosti a předvídají důsledky. Tato složitost při rozhodování může vyvolávat nejistotu, emocionální vyčerpání a neustálý pocit slepé uličky, což má dopad jak na osobní, tak na profesní život.

Sklon vyhýbat se rozhodnutím není nový a byl podrobně analyzován v oborech, jako je kognitivní psychologie a neurověda. Podle údajů Americké psychologické asociace (APA) je rozhodování úzce spojeno s úrovní tolerance k nejistotě, vnímáním rizika a schopností regulovat emoce. Když se tyto prvky mění nebo kombinují určitým způsobem, může se člověk cítit přemožen myšlenkou na výběr možnosti, i když se jedná o zdánlivě nevýznamná rozhodnutí. Světová organizace zdraví (WHO) zase konstatuje, že informační přetížení, stres a duševní únava jsou faktory, které snižují účinnost kognitivních procesů podílejících se na rozhodování, zejména v dnešních rychle se měnících a náročných podmínkách. Na základě tohoto poznatku může studium toho, proč je pro některé lidi výběr obtížnější než pro jiné a jaký je jejich typický psychologický profil, nabídnout nástroje pro porozumění a podporu.

Obtížnost rozhodování a vnímání rizika

Jedním z hlavních důvodů, proč je pro některé lidi obtížné přijímat rozhodnutí, je jejich zvýšená citlivost na riziko. Nejde o to, že by rozhodnutí byla objektivně nebezpečná, ale o to, že člověk zveličuje potenciální negativní důsledky.

Když se setkáte se dvěma možnostmi, váš mozek horečně prochází nepříznivé scénáře a vyvolává paralyzující pocit nejistoty. Tento jev souvisí s kognitivním zkreslením známým jako „katastrofizace“, při kterém se pozornost soustředí převážně na nejhorší možný výsledek.

Navíc lidé s nízkou tolerancí k nejistotě často vnímají rozhodnutí jako ohrožení své kontroly. Když se setkají s možností chyby, jejich emocionální reakce se zesílí a proces rozhodování se zpomalí. To vede k tomu, že upřednostňují prevenci chyb před získáním výhod – což je běžný trend popsaný Americkou psychologickou asociací (APA) ve svých studiích věnovaných úzkosti a rozhodování.

Břemeno sebestředného tlaku a strach z neúspěchu

Dalším důležitým faktorem je sebekritika. Perfekcionisté mají sklon se domnívat, že existuje pouze jedno „správné“ řešení a jakékoli jiné bude nutně horší. Tento rigidní pohled na svět mění proces výběru v neustálou zkoušku. Místo toho, aby analyzovali, která varianta nejlépe odpovídá jejich potřebám, hledají tu, která minimalizuje pravděpodobnost chyby, a tento ideál je málokdy dosažitelný.

Perfekcionismus je často doprovázen strachem z odsuzování ze strany okolí. Strach zklamat, vypadat v horším světle nebo nesplnit vnější očekávání přidává napětí ke každému rozhodnutí, i tomu nejjednoduššímu. Tito lidé mají sklon příliš pečlivě analyzovat každou možnost, propadat se do cyklů opakujících se myšlenek a systematicky odkládat rozhodnutí. WHO zdůrazňuje, že tato tendence se zesiluje v podmínkách silného vnějšího tlaku, například ve škole, v práci nebo v rodině.

Osobnosti, které mají sklon vyhýbat se rozhodování

Ačkoli je každý člověk jedinečný, určité charakterové rysy jsou spojeny s většími obtížemi při rozhodování. Například vysoce citliví lidé vnímají podněty intenzivněji a mají sklon analyzovat vše z různých úhlů pohledu. To z nich může dělat obzvláště přemýšlivé osoby, ale také je to činí náchylnějšími ke kognitivnímu přetížení.

Podobně lidé s více závislým typem osobnosti mají sklon hledat vnější potvrzení před přijetím rozhodnutí. Potřebují si být jisti, že jejich volba je správná, což je vede k nadměrnému konzultování a zpochybňování vlastního úsudku. Úzkostní lidé také často prožívají nadměrná očekávání a představují si nekonečné scénáře budoucnosti, což jim ztěžuje soustředit se na to nejdůležitější.

Ti, kteří dlouho vybírají a rozhodují se, nedělají to z rozmaru nebo nezralosti. Rozhodování je složitý proces, který zahrnuje emoce, kognitivní funkce, paměť a vnímání rizika.

Podpora takových lidí znamená vytvořit pro ně prostředí, ve kterém mohou svobodně dělat chyby, posílit myšlenku, že neexistuje ideální řešení, a připomenout jim, že každá volba s sebou nese nevyhnutelnou míru nejistoty. Když se situace stane kritickou a oni nejsou schopni přijmout rozhodnutí prakticky v žádné otázce, je nejvyšší čas požádat o pomoc.