Osm měsíců pod ledem: robot překonal rekord v Antarktidě

Zařízení spuštěné australskými vědci provedlo „první řez oceánem pod východní antarktickou ledovou platformou v historii“ a poskytlo cenné informace o zranitelnosti těchto přírodních bariér vůči tání polárních ledových čepic.

Autoři studie, která byla zveřejněna 5. prosince v časopise Science Advances, uvádějí, že robotická driftující sonda změřila teplotu a slanost dosud neprozkoumaných oblastí oceánu pod masivními plovoucími ledovými platformami ve východní Antarktidě.

Podle tiskové zprávy CSIRO, národní vědecké agentury Austrálie, a Partnerství pro australský antarktický program (AAPP) při Tasmánské univerzitě, po dobu dvou a půl let sbíral bójka Argo vybavená oceánografickými senzory bezprecedentní data během 300 kilometrů dlouhé cesty po ledových platformách Denman a Shackleton.

Na osm měsíců jasně žlutý válec prostě zmizel pod ledem. Přesto zůstal neporušený a předal „první oceánský řez pod šelfovým ledovcem východní Antarktidy v historii“. „Měli jsme štěstí ,“ říká oceánograf CSIRO Steve Rintoul, hlavní autor článku, během testování zařízení.

„Pokladnice neocenitelných informací“

Profesorka Delphine Lannouzel, vedoucí AAPP, je také překvapená. „Vzhledem k rozlehlosti této divoké krajiny je to neobvyklý příběh o malém plovoucím objektu, který dokázal přežít. V extrémně náročných podmínkách nám tento relativně malý přístroj poskytl spoustu neocenitelných informací,“ dodala.

Co je to transekt?

Termín „transekt“ se vztahuje k vědecké praxi, která spočívá v „cestování a studiu prostoru podél lineární trajektorie“ (definice Nicolase Tixiera, Lexique „Performascope“, Univerzita Grenoble-Alpes, 2021).

Měření provedená bójí ukazují, že Shackletonův ledový bariérový ledovec – nejsevernější v východní Antarktidě – není v současné době vystaven působení teplé vody, která by ho mohla roztavit ze spodní strany. Je proto méně zranitelný vůči dopadům klimatických změn.

Na druhé straně je bariéra Denmana v zranitelné pozici. Teplá voda dosahuje dna, což znamená, že i malé změny tloušťky vrstvy vody mohou vést k mnohem rychlejšímu tání, což povede k nestabilnímu ústupu.

Ale proč by nás mělo zajímat, co se děje v těchto odlehlých oblastech? Víme, že zvýšení hladiny moře představuje hrozbu pro stovky milionů lidí žijících na pobřeží, zejména na nízko položených ostrovech, v říčních deltách a pobřežních městech. Příspěvek Antarktidy k tomuto zvýšení však představuje největší nejistotu v budoucích prognózách.

Oslabené přírodní bariéry

Ve východní Antarktidě leží část ledového příkrovu na skalnatém podloží pod současnou hladinou moře, a je proto potenciálně citlivá na změny v okolním oceánu. Jeho stabilita závisí na plovoucích ledových platformách obklopujících kontinent, které slouží jako bariéry zpomalující pohyb kontinentálního ledu do oceánu.

Pokud se tyto platformy oslabí nebo rozpadnou, od kontinentu se odlomí ještě více ledu a vtrhne do oceánu, což povede k dalšímu zvýšení hladiny moře. Rozhodujícím faktorem pro budoucnost antarktického ledového štítu, a tedy i pro rychlost zvyšování hladiny moře, je množství tepla z oceánu, které dosahuje k základně plovoucích šelfových ledovců.

Přenos tepla z oceánu do ledu však závisí na podmínkách v 10metrové „hraniční vrstvě“ přímo pod ledovou bariérou. „Jednou z hlavních výhod plováků je to, že nám umožňují měřit vlastnosti hraniční vrstvy, které určují rychlost tání “, zdůrazňuje doktor Rintul.

Podle výzkumníka budou tedy měření pomocí plováků použita k „zlepšení“ představení těchto procesů v počítačových modelech , což umožní snížit „nejistotu předpovědí“ ohledně budoucího zvýšení hladiny moře. Podle jeho slov je nezbytnou podmínkou pro to umístění většího počtu plováků podél kontinentálního šelfu Antarktidy.