Existuje mnoho příběhů o výběru z roku 1970 – 05/12/2026 – Tostão

V konečném seznamu povolaných na mistrovství světa musí Ancelotti ještě trochu pochybovat, zvláště ve středním útočníkovi se čtyřmi hráči (Andrey, Paquetá, Rayan a Neymar) na dvě místa. Polarizace ohledně Neymara, ať už by měl nebo neměl jít na mistrovství světa, je stejně radikální jako ta v brazilské politice. Carlo Ancelotti bude soudcem a doufám, že bude mít dostatek moudrosti rozhodnout. Nebo by bylo nejlepším řešením hodit mincí a podívat se, zda se objeví hlava nebo ocas?

Hráči, kteří si stále nejsou jisti mistrovstvím světa, jsou jistě napjatí. Na dvou mistrovstvích světa, na kterých jsem hrál, v roce 1966 a 1970, mi hrozilo, že budu z různých důvodů vynechán. V roce 1966 bylo povoláno 44 hráčů a pouze 22 bylo v Anglii. Někteří byli střiženi při tréninku a přátelích. Strávili jsme 20 dní ve Švédsku a konečný seznam měl být zveřejněn jen několik dní před odjezdem do Anglie. Bylo mi 19 let, dělal jsem Pelého zálohu a byli tam další závodníci.

Den před vyhlášením dvaadvacítky, kdo pojede na mistrovství světa, jsem v hotelové hale potkal supervizora Carlose Nascimenta, strohého muže s pár slovy. Z roztržitosti, přesvědčení nebo arogance jsem se ho zeptal na čas cesty do Anglie. Upřeně se na mě podíval a nic neřekl. Nespal jsem, bál jsem se, že mě řežou kvůli chybě, kterou jsem udělal. Onehdy jsem byl naštěstí na soupisce pro mistrovství světa.

V roce 1970 mi hrozilo, že nepojedu na mistrovství světa, protože jsem byl po operaci odchlípené sítnice a musel bych strávit šest měsíců v naprostém klidu. Proběhla celostátní diskuse o tom, jestli bych mohl nebo nemohl hrát na mistrovství světa. Byl jsem nejlepším střelcem v kvalifikaci. Zavolal mě João Saldanha, ale objevil jsem se až po ostatních hráčích a trénoval jsem odděleně. S lékařskou prověrkou jsem prokázal, že jsem schopen hrát.

Potřeboval jsem přesvědčit Zagalla, že bych měl být startérem vedle Pelého. Tým mistrovství světa byl vybrán po tréninku v Guanajuato v Mexiku. Zagallo poprvé založil tým se záložníkem Piazzou jako obránce, záložníkem Rivellinem více vzadu a nalevo a vytvořili středovou trojici s Gersonem a Clodoaldem a mnou jako středním útočníkem, vedle Pelého a Jairzinha. Když trénink skončil, Zagallo vstoupil na hřiště s úsměvem a podle výrazu v očích řekl, že tento tým bude ten pravý pro mistrovství světa.

Příběh se v průběhu času vypráví různými způsoby. Mnoho lidí překrucuje realitu a vypráví věci tak, jak si přejí, aby se staly. Verze jsou často zajímavější než pravdy.

Brazilská sedmdesátka okouzlila svět, protože měla mnoho hvězd, byla velmi kolektivní, organizovaná, vyrovnaná, s trojicí ve středu zálohy a další v útoku. Na svou dobu to byl revoluční tým, protože skóroval a útočil s mnoha hráči. Často se však říká a opakuje, že to byl extrémně odvážný, ofenzivní tým, že měl pět útočných záložníků (tričko číslo 10) a že hráči měli volnost dělat si na hřišti, co chtěli.

Hned po titulu vyšli do ulic a oslavovali zahalení do státní vlajky i političtí aktivisté, kteří řekli, že tým nepodpoří kvůli hanebné diktatuře, a dokonce i korupčníci, kteří kradli veřejné peníze.

PŘÍTOMNÝ ODKAZ: Líbil se vám tento text? Předplatitelé mají přístup k sedmi bezplatným přístupům z libovolného odkazu denně. Stačí kliknout na modré F níže.