Zlato vždy fascinovalo lidstvo. Možná díky své schopnosti zůstat po staletí nezměněné, aniž by podléhalo destrukci a oxidaci, které čas neúprosně působí na vše ostatní. Zlato, vždy zářící jako věčný úsměv, symbol bohatství a úspěchu. Jeho cena dosahuje rekordních výšek, což mu umožňuje odolávat inflaci a napětí měnového systému.
Nová zlatá horečka: centrální banky a moderní dobrodruzi v zlaté pasti 21. století
Centrální banky, rodinné kanceláře, velké pojišťovny a soukromí investoři – prospektoři naší doby, podobně jako dobrodruzi z konce 19. století, kteří se odvážili dobýt vzdálené země Yukonu a Aljašky. Stejně jako Jack London, který tam pohřbil své sny, ale zanechal po sobě literární odkaz, který se zabýval křehkostí člověka tváří v tvář přírodě a jako nikdo jiný pronikal do složitosti lidské povahy a zuřivého boje vášní: naděje a zklamání, chamtivosti a solidarity, lásky a nenávisti, radosti a smutku…
Ti, kdo sledují zlato (investují do něj), již nemusí kopat zem a čerpat vodu, nosit stavidla a plavy, aby ho hledali a rýžovali. Ale po více než století sledování tohoto minerálu docházíme k závěru, že se ve skutečnosti v životě člověka málo změnilo. U menšiny společnosti zůstává touha po hromadění bohatství v době znehodnocení měny nezměněna.
Mezitím se mnozí, podobně jako dobrodruzi, snaží následovat své sny, i když vědí, že je nakonec pohřbí. Ale jde o hypnotickou sílu zlata, která je všude: v královském paláci, na exkluzivní večeři při západu slunce v pátek, v muzeích, v luxusních obchodech, na krcích dvou zločinců v podobě náhrdelníku před dvěma výstřely, v kapse imigranta, který jde do zastavárny, aby zaplatil účet, v zubu boxera a především v šperkovnicích našich babiček, které uměly nosit zlato jako královny.
