Fanoušci chválí atmosféru mistrovství světa v Kanadě po remíze – 6. 12. 2026 – Sport
Frustrace z výsledku byla přítomna, ale zdaleka nepřecházela v pesimismus.
Při odchodu ze stadionu po remíze 1:1 mezi Kanadou a Bosnou a Hercegovinou při zahájení mistrovství světa v Kanadě mnoho fanoušků odcházelo z ochozů s pocitem, že domácí tým pro vítězství udělal dost a že nedostatek štěstí na hřišti zavážil víc než jakýkoli nedostatek.
Pětadvacetiletý Mayur Monchero s obličejem pomalovaným kanadskou vlajkou se při odchodu ze stadionu zastavil kvůli fotografiím s ostatními fanoušky. I přes zklamání z výsledku raději vyzdvihl výkon týmu.
„Čekal jsem, že Kanada vyhraje, samozřejmě. Jsem smutný. Ale nebyla to porážka,“ řekl. „Vytvořili jsme si spoustu příležitostí a hráli dobrý fotbal. Myslím, že máme budoucnost.“
Monchero řekl, že bude pokračovat ve sledování týmu po celý turnaj. „Budu dál fandit,“ shrnul.
Mezi dalšími fanoušky se objevilo i hodnocení, že remíza souvisí spíše s okolnostmi utkání než s kanadským výkonem.
Obyvatelka Montrealu, překladatelka Maria Luísa Pires, 54, sledovala zápas z tribuny a řekla, že se jí líbí přístup týmu.
„Někdy je to otázka štěstí. Všechny okolnosti se musí sladit, aby míč šel dovnitř,“ řekl. „Ale celou dobu bojovali. Byli dobře koordinovaní.“
Pro Marii Luísu se stal jeden z nejpamátnějších okamžiků noci ještě předtím, než se míč vůbec dokutálel. Zahajovací ceremoniál a zahrání hymny podle ní ukázaly stránku kanadské rozmanitosti, která se ne vždy jeví těm, kdo zemi vidí zvenčí.
„Lidé z Quebecu mají tendenci mít velmi silnou identitu, odlišnou od kanadské federální identity. Máme různé jazyky a to často vytváří rozdíly,“ řekl. „Ale sport nutí lidi zapomínat na tyto rozdíly.“
Zdůraznila, že oznámení na stadionu byla učiněna v angličtině a francouzštině a že veřejnost projevila respekt během hraní bosenské hymny.
„Když hrála bosenská hymna, lidé mlčeli. Byl to projev úcty. Myslím, že to hodně reprezentuje kanadskou kulturu.“
Na druhé straně odcházeli ze stadionu spokojeni s výsledkem i bosenští fanoušci. Mevlid Memiševič (47), který se na zápas přicestoval ze Spojených států, považoval remízu za spravedlivou.
„Bylo to velmi poctivé utkání. Bylo to vyrovnané,“ řekl. „Bosna hrála dobře. Měli jsme trochu štěstí, ale hráli jsme velmi dobře.“
I bez toho, aby jmenoval tým jako jeden z favoritů turnaje, věří, že tým může postoupit do další fáze.
„Máme šanci. Chceme se dostat do další fáze a uvidíme, jak silní můžeme být.“
Meriam Demirovic, 22, dcera bosenských přistěhovalců a obyvatelka regionu Washington, také cestovala do Toronta, aby sledovala tým.
Protože si nemohl koupit vstupenky na stadion, raději sledoval zápas s ostatními fanoušky z bosenské komunity rozprostřené po městě.
„Pro rodinu imigrantů znamená vidět Bosnu na mistrovství světa hodně,“ řekl. „Země si během své historie prošla mnoha. Už jen to, že jsem tady, je výjimečné.“
Posteskla si, že mnoho krajanů nemohlo odcestovat do Toronta. „Znám lidi, kteří se pokusili přijet a byla jim zamítnuta víza. To je smutné.“
Navzdory potížím vidí Meriam na hřišti důvody k optimismu. Vyzdvihla novou generaci týmu složenou z části z dětí imigrantů vychovaných mimo zemi, kteří se však rozhodli bránit Bosnu.
„Je to velmi mladá skupina se spoustou energie,“ řekl. „Jsou hráči, kteří se narodili mimo Bosnu, ale nadále v sobě nesou lásku k této zemi.“
