Žena dosáhla sloučení své starobní důchodu s vdovským důchodem, aby dostávala o 520,99 eur více poté, co jí sociální pojištění toto zamítlo z důvodu neslučitelnosti: soud ji podpořil
Soud uznal, že žena měla právo kombinovat vdovský důchod s důchodem pro seniory, protože to umožňoval článek 220 obecného zákona o sociálním zabezpečení, a prokázal, že byla obětí genderového násilí.
Žena dosáhla u Nejvyššího soudu Baskicka uznání svého práva na kombinaci starobní důchodu s vdovským důchodem, což jí umožnilo zvýšit svůj důchod o 520,99 eur měsíčně poté, co jí sociální pojištění odmítlo vyplatit vdovský důchod s odůvodněním, že je neslučitelný se starobním důchodem. Nejvyšší soud vysvětluje, že v případech genderového násilí jsou obě důchody slučitelné v souladu s článkem 220 obecného zákona o sociálním zabezpečení.
Ester požádala o vdovský důchod po smrti svého bývalého manžela a sociální zabezpečení jej schválilo, přičemž uznalo 52 % z regulační základny ve výši 1713,30 eur, ale „bez ekonomických důsledků, protože byla neslučitelná s důchodem pro seniory, který pobírala od 1. 8. 2013, přičemž ten byl vyšší částky“.
Aby odůvodnilo tuto neslučitelnost, sociální pojištění jí sdělilo, že se jedná o přechodné ustanovení 13. obecného zákona o sociálním pojištění, které stanoví, že nárok na vdovský důchod nevzniká, pokud již pobíráte jiný státní důchod.
Měla nárok na pobírání dvou důchodů současně
Jelikož jí po podání stížnosti nebylo právo přiznáno, žena se rozhodla obrátit se na soud. V červenci 2024 tak Soud pro sociální věci č. 7 v Bilbau její žalobu zamítl, tj. nepřiznal jí právo, protože dospěl k závěru, že nebyla prokázána existence genderového násilí, a proto neslučitelnost zůstala zachována. Soudkyně to vysvětlila tím, že „ani oznámení o napadení, ani rozchod manželů nepotvrzují, že skutečně došlo k situaci, která by mohla být definována jako genderové násilí“.
Vdova s tímto rozhodnutím stále nesouhlasila, a proto se rozhodla obrátit se na Nejvyšší soud Baskicka, kde jí tentokrát vyhověli. Soud vysvětlil, že existuje dostatek důkazů potvrzujících, že byla obětí genderového násilí, a připomněl, že „v souladu s článkem 220.1 obecného zákona o sociálním zabezpečení může být genderové násilí prokázáno jakýmikoli prostředky, které jsou přípustné podle zákona. V našem případě existují dostatečné důkazy o soužití, během kterého docházelo k násilí, a také o rozchodu, nejprve v podobě odděleného bydlení a poté v podobě rozvodu“.
Soud proto zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a rozhodl, že Estermá nárok na pozůstalostní důchod spolu s důchodem pro seniory, a přiznal jí nárok na částku 520,99 EUR měsíčně ve 14 splátkách, kterou si musí rozdělit s další vdovou po zemřelém.
Neslučitelnost pozůstalostní renty a starobní renty
V tomto rozhodnutí bylo klíčovým bodem určení, kdy jsou pozůstalostní renta a starobní renta neslučitelné. Sociální zabezpečení uplatnilo přechodné ustanovení 13 LGSS, které je stále v platnosti a vyžaduje, aby pro získání vdovské renty nebyla uznána existence jiné státní renty ve výjimečných případech, které upravuje. Na základě tohoto ustanovení INSS usoudilo, že Ester nemůže tuto rentu pobírat, protože již pobírá starobní důchod.
Nejvyšší soud však tuto interpretaci opravil. Vysvětlil, že v případech genderového násilí má přednost výjimka stanovená v článku 220 LGSS. Soud zdůraznil, že „je přípustné kombinovat dávku v případě ztráty živitele rodiny v souladu s článkem 220 LGSS, kterou žalobce požaduje. To znamená uznání nároku na dávku v souladu s žádostí“.
Ester má tedy nárok na souběžný příjem starobní důchodu a důchodu v případě ztráty živitele rodiny, avšak s příslušnou úpravou, pokud jde o dorovnání na minimální částku.
