Mistrovství světa: V londýnských hospodách, z euforie do pustiny za 7 minut – 15.07.2026 – Sport

Fotbal se opět nevrátí domů: za pouhých sedm minut, čas, který Argentina potřebovala k tomu, aby otočila semifinálový zápas mistrovství světa 2026 dvěma pozdními góly (2:1), angličtí fanoušci přešli ze snu o zopakování výkonů hrdinů z roku 1966 do naprosté pustoše.

„Chtěl jsem mít naději, ale ta naděje je pryč,“ řekl agentuře AFP 33letý Sean Bannon. Stál a nevěřícně zíral na televizi v hospodě v severním Londýně, neschopen přijmout, že jeho tým promarnil historickou příležitost takovým způsobem.

Anglie se dostala do finále mistrovství světa pouze jednou, před 60 lety, což znamená, že generace fanoušků mocné Premier League nikdy neviděly jejich ‚Tři lvy‘ řvát v největším zápase největšího fotbalového turnaje světa.

Tato londýnská hospoda byla mikrokosmem nálady po celé zemi. Desítky lidí sledovaly hru i z ulice, koukaly okny, protože uvnitř už nebylo místo.

„Tohle se nám zase jednou vymklo z rukou. Myslím, že jsme zpátky na začátku,“ dodal Bannon, než opustil scénu.

Jinde v živém Camden Townu, průvod vychcaných tváří proudících z hospod a míst, kde se zápas vysílal, řekl vše, dokonce i v tichu.

„Jsem tak smutná, tak naštvaná. Opravdu jsem věřila, že tentokrát to bude fungovat… a věci se dařily tak dobře!“, posteskla si jednadvacetiletá studentka Jemima, která měla na sobě dres národního týmu.

Ticho a rezignace

Během turnaje se fanoušci postarali o jedinečný soundtrack k anglickým hrám, kteří z plných plic zpívali „Hey Jude“, od Beatles – na počest hráče Jude Bellinghama – „Wonderwall“, od Oasis, a populární „It’s Coming Home“, ale po zápase bylo jedinou touhou ticho.

Tichý, téměř pohřební průvod byl v této části Londýna přerušován jen občasnými výkřiky frustrace nebo hněvu, jako když žena kopne do oranžového plastového dopravního kužele.

Pro mnohé v zemi to bylo poprvé, co viděli Anglii hrát s Argentinou. Poslední velký zápas v této rivalitě, která dalece přesahuje fotbal, byl na mistrovství světa 2002, kdy Evropané zvítězili 1:0.

V roce 2005 se konalo přátelské utkání, také s výhrou Anglie (3-2), ale to bylo před ‚éra Messiho‘.

Tom Denison, 31letý IT technik z Camdenu, byl jedním z 300 lidí, kteří se nacpali do hospody na hradě Edinboro, aby sledovali zápas na velké obrazovce venku.

„Všichni víme, že je to poprvé, co Anglie hrála proti (Lionel) Messimu a že Messi hrál proti Anglii. Byl to zápas, na který jsme všichni čekali!“ řekla.

„Samozřejmě je to hra plná historie,“ řekl s odkazem na slavný gól „Mano de Dios“ Diega Maradony na mistrovství světa 1986 v Mexiku a spor o suverenitu o Falklandské ostrovy.

Emily Dolling (25) předpověděla, že čtvrteční ráno přinese pocit velké sklíčenosti, zatímco její přítelkyně Sadie Nencini se snažila zůstat optimistická.

„Měli jsme dobrý turnaj, takže si myslím, že lidé budou stejně hrdí. Dařilo se jim!“ Sadie to řekla agentuře AFP.

Argentinská komunita slaví

Premiér Keir Starmer řekl, že byl porážkou „zdrcen“, ale hráče pochválil: „Vášeň a energie, kterou jste projevili při reprezentaci Štítu, nás naplnily hrdostí.“

V poselství na X se k poctám i přes zklamání připojila i královská rodina: „Ačkoli vy tři lvi si dnes možná olizujete rány, zůstáváte pýchou celého národa a znovu povstanete.“

Jinde v britském hlavním městě se stovky argentinských fanoušků, v jistém smyslu izolovaném na nepřátelském území, shromáždily, aby se podělily o tento zážitek: Divadlo Lighthouse v sousedství Camberwell v jižním Londýně sloužilo jako místo, kde mohli společně sledovat zápas.

Tito fanoušci mávali vlajkami Albiceleste a hráli na bubny, a tak je oslavování nikdy neomrzelo, i když byli velkou část druhého poločasu v nevýhodě.

Hluk se dramaticky zvýšil s vyrovnávací brankou a následným vítězstvím týmu, který se kvalifikoval do skutečného „finále“ proti Španělsku.