Rivalita mezi USA a Íránem se vrací do scénáře mistrovství světa – 15.05.2026 – Sport

21. června 1998, než se míč kutálel na stadionu Gerland v Lyonu, vstoupili na hřiště íránští hráči nesoucí bílé květiny pro atlety amerického týmu v gestu, které v té době zařadilo zápas o druhé kolo Světového poháru do scénáře daleko za hranicemi fotbalu.

O 28 let později bude íránský tým hrát mistrovství světa znovu obklopen stejnou politickou váhou, tentokrát ovšem za ještě citlivějších podmínek, kdy soutěž hostí Spojené státy, Kanada a Mexiko.

Írán, který se kvalifikoval na své sedmé mistrovství světa ve fotbale, potvrdil, že bude soutěžit v části své kampaně na americké půdě, ale od hostitelů požadoval formální záruky týkající se vydávání víz, bezpečnosti delegace a respektu k vlajce země a státní hymně.

Požadavek přišel týdny poté, co Kanada ztížila vstup prezidentovi íránské federace Mehdi Tajovi poté, co imigrační úřady zdůraznily vůdcovy vazby na Revoluční gardy, klasifikované USA a Kanadou jako teroristická organizace.

Nejistota nabrala na síle v únoru, kdy vojenská eskalace na Blízkém východě po útocích ze strany USA a Izraele začala vyvolávat pochybnosti o íránské přítomnosti na turnaji.

V předvečer prvního střetu mezi oběma zeměmi na mistrovství světa jako zvláštní vyslanec ve Francii Clóvis Rossi napsal List že „fotbal by mohl být šancí na mír“, když před světovými kamerami vyprávěl o pokusu o sblížení mezi Washingtonem a Teheránem.

Čtení se odráželo až do Bílého domu. Dny před střetem tehdejší prezident Bill Clinton koupil nápad, když řekl, že hra mezi dvěma týmy „by mohla pomoci zlepšit vztah mezi oběma zeměmi“.

Téměř o tři desetiletí později možnost nového setkání mezi Íránci a Američany – tentokrát pouze ve vyřazovacím zápase – ukazuje, že tato šance skončila promarněna.

Pro historičku Kristinu Spohr, profesorku mezinárodních dějin na London School of Economics, si jen málokterý sportovní střet uchoval stejnou politickou váhu tak dlouho jako USA a Írán.

„To, co dělá tuto konfrontaci tak jedinečnou, je to, že nikdy nepatří pouze do současnosti. Každé nové setkání mezi USA a Íránem znovu aktivuje vrstvy diplomatické paměti, regionálního konfliktu a symbolických sporů nahromaděných za desítky let,“ vysvětlila Kristina. List.

Tu neděli v Lyonu, méně než dvě desetiletí poté, co islámská revoluce přerušila diplomatické vztahy mezi oběma zeměmi, se zdálo, že hra přinesla mnohem více než tři body.

„V roce 1998 byla symbolika soustředěna uvnitř stadionu. V roce 2026 to začíná mnohem dříve, protože území, mobilita a přístup se také staly součástí politického poselství“, dodal profesor.

Tento příběh však neskončil v Lyonu íránským vítězstvím 2:1 a znovu získal nové kapitoly v Kataru v roce 2022, kdy vlajky, protesty a sociální sítě znovu rozdmýchaly tření mezi oběma stranami.

V předvečer střetu na posledním mistrovství světa – vyhráli Američané 1:0 – zveřejnila US Soccer (Fotbalová federace Spojených států) na svých sociálních sítích íránskou vlajku bez znaku islámské republiky s tím, že podporuje protesty, které zemi ovládly po smrti Mahsy Amini. Teherán obvinil Američany z nerespektování národních symbolů a případ předložil FIFA, čímž během soutěže otevřel novou diplomatickou krizi.

Nyní, více než možnost provokace, budou mít USA téměř úplnou kontrolu nad soutěží, definující kontrolu hranic, víz, letišť a logistiky turnajů.

Íránský tým zahájí své tažení proti Novému Zélandu v Los Angeles, střetne se s Belgií, opět v Kalifornii a první fázi zakončí proti Egyptu v Seattlu.

Nicholas Cull, britský historik a jeden z předních světových odborníků na veřejnou diplomacii, měkkou sílu a mezinárodní komunikaci, uvádí, že když je součástí politického konfliktu i hostitelská země, sport přestává být jen konkurencí a začíná fungovat jako viditelné rozšíření veřejné diplomacie.

„Sport neeliminuje geopolitické konflikty. Přesouvá je do prostoru, kde na symbolech, gestech a veřejném vnímání začnou záležet stejně jako na formální diplomacii. V roce 2026 to v případě Spojených států a Íránu začne ještě předtím, než se míč vůbec dotočí,“ řekl Cull.

V měsících před turnajem přestala být pouhá íránská přítomnost na americké půdě sportovní hypotézou a stala se předmětem prohlášení Bílého domu, ministerstva zahraničí a imigračních úřadů.

V jedné z nejnovějších otázek na prezidenta Donalda Trumpa republikán svěřil svou pozici předsedovi FIFA Gianni Infantino, který ujistil přítomnost Íránu na mistrovství světa během posledního kongresu organizace.

„Pokud to řekl Gianni, nevadí mi to… ať si hrají,“ řekl Trump.

Prezidentské zahájení však provázela tvrdší zpráva ministerstva zahraničí. O několik dní dříve tajemník Marco Rubio prohlásil, že hráči a členové technické komise by byli vítáni, ale zmínil, že členům delegace s vazbami na Revoluční gardy by mohl být odepřen vstup do země.

Na druhou stranu Teherán zareagoval transformací účasti na mistrovství světa ve věc národní suverenity s veřejnými požadavky na institucionální zacházení, bezpečnost delegací a vydávání víz.

„Určitě se zúčastníme mistrovství světa 2026, ale hostitelé musí vzít v úvahu naše obavy,“ uvedla íránská federace na svém webu. „Zúčastníme se turnaje, ale bez jakéhokoli ústupu ve vztahu k naší víře, kultuře a přesvědčení.“

Podle brazilské výzkumnice Vitórie Baldinové vytváří fotbal jen zřídka geopolitické krize, ale má tendenci zesilovat spory, které již probíhají dlouho před zahájením.

„Velké sportovní události mají tendenci fungovat méně jako zdroj krizí, ale spíše jako výkladní skříně konfliktů, které vlády, společnosti a sportovci již do turnaje nesou,“ uvedla Vitória.

Podle hodnocení profesora Simona Chadwicka mistrovství světa v roce 2026 řekne méně o fotbale a více o tom, jak velmoci využívají sportovní akce k prosazování vedení, legitimity a globálního vlivu.

„V roce 1998 se Spojené státy a Írán setkaly na hřišti. V roce 2026 se setkávají v rámci mocenské architektury ovládané Američany, a to zcela mění politický význam tohoto shledání.“

Pokud v Lyonu gesto, které označilo setkání Íránců a Američanů, přišlo před hvizdem, s květinami vyměněnými před kamerami, v roce 2026 by první spor mohl začít dlouho předtím, na konzulátech, letištích a na hranicích Spojených států.