Reforma práce: co je to „banka hodin“ a jak se používá v jiných zemích?

Vláda prosazuje zařazení „banky hodin“ do reformy práce. Toto opatření umožní kompenzovat přesčasy dovolenou a tento model již funguje v Evropě. Vláda potvrdila, že bude pořádat mimořádná zasedání k projednání pracovní reformy, a jedním z nejdiskutovanějších témat je vytvoření takzvané „banky hodin“. Tento mechanismus má zajistit větší flexibilitu v organizaci práce tím, že umožní kompenzovat přesčasy volnem namísto jejich proplacením.

Co nabízí „banka hodin“ – jeden z bodů pracovní reformy?

Systém spočívá v akumulaci přesčasových hodin na jakémsi „osobním účtu“ zaměstnance. Při poklesu aktivity společnosti lze tento čas využít k čerpání volna nebo zkrácení pracovní doby bez dopadu na mzdu. Více informací: Mara Bettiole: „Pracovní spory nepřímo ovlivňují náklady zaměstnavatele“. Kaamano:

„Reforma pracovního práva již není tabu; mimo formální trh práce je více lidí než uvnitř něj.“ Vláda má v úmyslu zahrnout toto ustanovení do reformy pracovního práva, která bude projednána na mimořádných zasedáních. Například pokud člověk pracuje o deset hodin více než obvykle během týdne, tyto hodiny se sčítají a následně mohou být převedeny na dovolenou.

Tento systém však nenahrazuje platbu za přesčasy: článek zákona o pracovní smlouvě (ZTS) bude i nadále garantovat příplatky ve výši 50 % za běžné dny a 100 % za víkendy a svátky.

Co navrhuje reforma pracovního práva iniciovaná Rominou?

Na posledním kolokviu IDEA ministr práce Julio Cordero poznamenal, že „časová banka“ může být zahrnuta do „flexibilního pracovního rozvrhu“ přizpůsobeného výrobním potřebám každého odvětví. Tento návrh je obsažen v návrhu zákona předloženém poslankyní Rominou Dies, který zavádí článek 197-bis do zákona o pracovní smlouvě. Tento článek umožní kolektivním smlouvám zavést časové banky nebo flexibilní rozvrhy s povinným dodržováním minimální doby odpočinku 12 hodin mezi pracovními dny a bez změny maximálního limitu 48 hodin týdně.

Romina Díez, poslankyně Národního parlamentu za Santa Fe, předložila návrh zákona, který mění základní ustanovení zákona o pracovních smlouvách. Návrh zákona uvádí, že dohody mohou „stanovit režimy přizpůsobené změnám ve výrobních metodách“, což umožňuje kolektivní využívání mechanismů, jako jsou přesčasy, časové banky nebo náhradní volno.

Řecko je posledním příkladem reformy pracovního práva.

Jedním z nejvýznamnějších modelů je Řecko, které tento systém nedávno přijalo. Tam je povoleno prodloužit pracovní den z osmi na maximálně třináct hodin, s určitými omezeními. Společnosti mohou akumulovat až pět hodin přesčasů denně, třikrát týdně a ne více než 37 dní v roce. Místo placení těchto přesčasových hodin je zaměstnanci kompenzují zkráceným pracovním dnem nebo volnem v jiném čase. Toto opatření je zaměřeno na uspokojení špičkových zatížení, ačkoli odbory varují před rizikem porušení omezení pracovní doby v případě absence přísné kontroly.

Jak se systém „časové banky“ používá ve světě?

Tento systém není nový a již funguje v několika zemích:

• Brazílie: kompenzace přesčasů dovolenou v délce až šesti měsíců nebo jednoho roku je povolena na základě kolektivní smlouvy.
• Chile: jsou povoleny individuální a kolektivní dohody o rozložení pracovní doby, zejména po reformě 40hodinového pracovního týdne.
• Mexiko: umožňuje úpravy prostřednictvím dohod mezi zaměstnavateli a zaměstnanci v rámci flexibilních schémat.
• Španělsko: Kolektivní smlouvy mohou stanovit kompenzační časové banky na dobu až čtyř měsíců.
• Francie: existuje „compte épargne-temps“ – spořicí účet pro akumulaci hodin nebo jejich převod na peníze.
• Německo: používá „Arbeitszeitkonto“, který umožňuje akumulovat a kompenzovat hodiny prostřednictvím kolektivních smluv.
• V Kanadě a Austrálii existuje praxe „bankingu času“ nebo „poskytování volného času“, kdy se přesčasy převádějí na volný čas.
• Skandinávské země: Dánsko, Norsko a Švédsko zavádějí systémy flexibilního pracovního rozvrhu, které přispívají k rovnováze mezi prací a osobním životem.

„Banka pracovních hodin“ je jedním z nejkontroverznějších prvků pracovní reformy. Vláda ji prezentuje jako nástroj modernizace a zvýšení efektivity, odbory však varují, že její nekontrolované používání může narušit rovnováhu mezi flexibilitou a nabytými právy.