Co znamená být člověkem, který umí být vděčný, podle psychologie?

Říkat „děkuji“ není jen zdvořilostní zvyk: z psychologického hlediska to znamená hluboké charakterové rysy, sebevědomí a vztahy s okolím. Od raného dětství nás učí, že dobré mravy jsou nezbytné pro harmonické soužití. Pozdrav při vstupu, slova „prosím“ a „děkuji“, ústupky, pozorné naslouchání a nabídka pomoci v případě potřeby – to vše jsou jednoduché činnosti, ale v souhrnu přispívají k budování respektuplnějších, flexibilnějších a příjemnějších vztahů. V Peru, kde jsou sociální, kulturní a jazykové rozdíly mezi různými geografickými oblastmi zřejmé, nabývají gesta zdvořilosti a uznání ještě většího významu, protože symbolicky vyjadřují naše uznání důstojnosti druhých. V tomto kontextu je jedním z nejrozšířenějších a často podceňovaných gest právě vděčnost .

Říct „děkuji“ není jen formalita nebo zdvořilostní zvyk: z psychologického hlediska to implikuje hluboké charakterové rysy, sebevědomí a vztahy s okolím . Člověk, který umí vyjádřit vděčnost, může projevovat empatii, altruismus, laskavost nebo uznání hodnoty druhého člověka.

Člověk, který vyjadřuje vděčnost, soucítí.

Empatie je schopnost vžít se do situace druhého: cítit to, co cítí druhý člověk, nebo alespoň pochopit jeho pohled na věc. Když někdo upřímně vyjadřuje vděčnost, uznává, že druhý člověk pro něj něco udělal, vnímá tento gesto jako cenné a reaguje uznáním zásluh druhého člověka. V tomto smyslu je verbální vděčnost vnějším projevem empatie: uznáním toho, že druhý člověk udělal něco (i když třeba jen nepatrného), co vyžadovalo úsilí, pozornost nebo péči.

Z pohledu pozitivní psychologie vyjadřování vděčnosti aktivuje neuronové a emocionální vazby, které posilují sociální vazby, přispívají k pozitivnímu přístupu a vedou k vzájemnosti . Praxe vděčnosti je spojena s vyšší úrovní pohody, snížením mezilidské nepřátelství a plnohodnotnějšími vztahy.

Lidé, kteří pravidelně vyjadřují vděčnost, proto pravděpodobně mají větší schopnost navazovat vztahy s ostatními: nejenže si uvědomují své vlastní potřeby, ale také uznávají a oceňují činy ostatních.

Člověk, který vyjadřuje vděčnost, je altruistický.

Altruismus, tj. snaha jednat ve prospěch druhých, aniž by za to očekával něco na oplátku, je ctnost úzce spojená s vděčností. Ačkoli se tyto dvě vlastnosti ne vždy shodují, člověk, který pociťuje přirozenou vděčnost, má tendenci být pozornější k okolí, protože si uvědomuje, že mezilidské vztahy nejsou pouze utilitární, ale také vzájemné. Vyjadřováním vděčnosti posilujeme kulturu dávání a obnovování vztahů, a když to děláme s pokorou, uznáváme svou nedostatečnost.

Vděčnost může přispívat k prosociálnímu chování: když člověk cítí vděčnost, má tendenci více pomáhat, více sdílet a oplácet, i když to nedělá otevřeně. Jinými slovy, vděčnost je malý gesto, které může posílit vnitřní altruismus.

Vděčnost navíc ztělesňuje myšlenku symbolické vzájemnosti: ne proto, že očekáváme něco konkrétního, ale proto, že uznáváme vzájemnou závislost lidí a jsme vděční, když ostatní přispívají, i když je to jen ze zdvořilosti.

Člověk, který vyjadřuje vděčnost, je laskavý.

Laskavost je neustálá snaha o projevy mírnosti, soucitu a pozornosti vůči ostatním . Vděčnost je neutrální projev laskavosti: nemusí nutně znamenat velkou oběť, ale ve svém symbolickém rozměru potvrzuje, že považujeme druhého člověka za hodného uznání. Ti, kdo jsou vděční, často konají dobré skutky, například naslouchají, ustupují, nabízejí pomoc, a dělají to upřímně, ne jen ze zvyku.

Sociální psychologie předpokládá, že pozitivní emoce (například vděčnost) posilují vnitřní laskavost a vedou k větší otevřenosti a štědrosti vůči ostatním . Vděčnost je semínkem v této morální sféře: vytváří atmosféru dobré vůle, snižuje pravděpodobnost konfliktů a přispívá k vzájemnému uznání lidských hodnot.

Je důležité umět být vděčný.

Schopnost vyjádřit vděčnost je jednoduchý gest, který má obrovský vliv na naše vztahy a každodenní život. Vyjádření vděčnosti posiluje vazby s okolím, přispívá k důvěře a vytváří atmosféru vzájemného respektu . Kromě toho nám vděčnost pomáhá uvědomit si hodnotu malých činů a rozvíjet pozitivní přístup k životu. Nejedná se pouze o zdvořilost, ale o mocný nástroj k dosažení emocionálního a sociálního blahobytu . Vyjádřením vděčnosti nejen vyjadřujeme uznání, ale také získáváme větší blízkost, harmonii a radost v našem okolí.