Daně pro bohaté v Evropě: Francie ruší daň Tsukmana, Španělsko zachovává daň až 3,5 % pro velké majetky

Dočasná solidaritní daň z velkých aktiv byla zavedena v roce 2022 jako přechodné opatření na dva finanční roky, ale nakonec se stala trvalou součástí státního daňového systému.

Minulý pátek, 31. října, francouzské Národní shromáždění zamítlo takzvanou Zuckermanovu daň – daň z bohatství navrženou francouzským ekonomem Gabrielem Zuckermanem, profesorem na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Cílem tohoto opatření bylo zavedení sazby 2 % na majetek přesahující 100 milionů eur, včetně hodnoty obchodních aktiv. Jiná varianta, prosazovaná socialisty, předpokládala sazbu 3 % na majetek přesahující 10 milionů eur, s výjimkou rodinných podniků a start-upů. Žádný z těchto návrhů nebyl parlamentem přijat.

Zamítnutí tohoto opatření bylo neúspěchem pro vládu Sébastiena Lecornu, jejíž stabilita závisí na podpoře socialistů při schvalování rozpočtu na rok 2026. Prohlášení uvádí, že zamítnutí opatření zvýšilo politické napětí a obnovilo debatu o daňové spravedlnosti a přerozdělování bohatství v zemi, kde jsou daně z kapitálu již tak jedny z nejvyšších v Evropě.

Francie, která v roce 2017 zrušila svou historickou daň z bohatství a nahradila ji omezenější daní zaměřenou na nemovitosti, je opět rozdělena. A zatímco Francie pohřbila Tsutsmanův daň ještě před jejím zavedením, Španělsko postupovalo opačně: velmi podobná daň, dočasná solidarita s velkými majetky, platí na dobu neurčitou.

Dočasná daň ve Španělsku, která se stala trvalou

Tento daň byl schválen zákonem č. 38/2022 a vstoupil v platnost 28. prosince téhož roku. Původně se předpokládalo, že bude dočasný a bude platit pouze v daňových letech 2022 a 2023, ale nakonec se stal trvalým nástrojem daňového systému státu.

Původně měl tento daňový nástroj, jak podrobně popisuje ekonomický web Wise, dvojí účel: vybírat příjmy v podmínkách vysoké inflace a současně harmonizovat regionální zdanění. V Španělsku navrhovaly regiony jako Madrid, Andalusie a Galicie nabízely úplné nebo částečné osvobození od daně z nemovitostí, čímž vytvářely daňovou konkurenci, kterou se centrální vláda snažila touto opatření kompenzovat. Na rozdíl od regionální daně z nemovitostí je tato daň celostátní a vybírá ji přímo daňový úřad.

Tato daň se vztahuje na dvě kategorie daňových poplatníků: fyzické osoby s bydlištěm ve Španělsku, jejichž čistý kapitál přesahuje 3 miliony eur, a nerezidenty, jejichž aktiva nebo investice ve Španělsku přesahují tuto částku. Daňový základ se vypočítává na základě čistého kapitálu, tj. hodnoty aktiv a práv po odečtení dluhů. Daňové sazby jsou progresivní: od 0 % pro čistý kapitál nižší než 3 miliony eur až po 1,7 % pro aktiva přesahující 5,3 milionu eur, od 2,1 % do 10,7 milionu eur a až 3,5 % pro aktiva přesahující tuto částku.

Ačkoli několik odvolání tvrdilo, že tato daň je neústavní z důvodu potenciálního dvojího zdanění nebo porušení práv regionů, všechna byla zamítnuta. Vláda tvrdí, že cílem daně je zvýšit spravedlnost zdanění a zajistit vyšší daňovou sazbu pro osoby s vyššími příjmy, zejména v podmínkách rostoucí nerovnosti. Opozice a značná část podnikatelské veřejnosti však tento druh daně kritizují a tvrdí, že vytváří právní nejistotu a brání zahraničním investicím.

Daňové příjmy od nejbohatších lidí vzrostly v roce 2023 o 57,7 %.

Od zavedení dočasné solidarity daně z velkých majetků byl již patrný vliv na státní pokladnu. Podle údajů Svazu daňových inspektorů vzrostlo zdanění největších majetků v roce 2023 (posledním roce, za který jsou k dispozici údaje) o 57,7 %.

Španělský daňový úřad vybral 1,97 miliardy eur, což je přibližně o 600 milionů eur více než v předchozím roce. To bylo možné především díky zrušení daňových úlev, které po léta snižovaly daňové platby nejbohatších obyvatel regionů jako Madrid a Andalusie prakticky na nulu. Tento nárůst je však částečně vysvětlitelný 8% nárůstem deklarovaných aktiv. Daňová asociace zdůraznila, že většina nárůstu příjmů je způsobena zrušením těchto regionálních daňových úlev.

Komunity s vyšším příjmem na obyvatele přispívají do společného fondu více než chudší komunity, čímž vyrovnávají zdroje dostupné regionům s příspěvky státu.

V roce 2023 podalo daňové přiznání k dani z majetku 228 574 osob, jejichž průměrný čistý kapitál činil 4,08 milionu eur. Nejvíce daňových poplatníků žije v Katalánsku (více než 90 000), zatímco Madrid vede v úrovni bohatství: 24 533 daňových poplatníků má v průměru více než 11 milionů eur. Navzdory těmto číslům má daň stále jen nevýznamný vliv. Daňoví poplatníci v Madridu zaplatili v průměru 10 249 eur, což představuje pouze 0,21 % jejich čistého kapitálu, a to díky daňovým úlevám na podniková aktiva a dalším úlevám, které nadále platí.

Pouze tři evropské země zachovávají obecný daň z majetku

Španělsko však není jedinou evropskou zemí, kde platí obecný daň z majetku. Podobné poplatky platí v Norsku a Švýcarsku, zatímco jiné země zavádějí částečná opatření týkající se jednotlivých aktiv.

V Norsku se daň vybírá z aktiv přesahujících 1,7 milionu norských korun (přibližně 145 000 eur) sazbou 1 % do 20 milionů korun (1,71 milionu eur) a 1,1 % nad tuto částku. Příjmy jsou rozděleny mezi obce, které dostávají 0,7 %, a ústřední vládu, která dostává 0,3 %.

Ve Švýcarsku se daň z majetku liší v závislosti na kantonu, což vede k rozdílům v jednotlivých oblastech. Například v Curychu se daň vybírá z majetku přesahujícího 80 000 švýcarských franků (přibližně 85 500 eur) pro svobodné osoby a 159 000 švýcarských franků (170 000 eur) pro manželské páry nebo rodiny s jedním rodičem. Daňové sazby jsou progresivní a pohybují se od 0,05 % do 0,3 % pro aktiva přesahující 3,5 milionu eur.

Podobně země jako Francie, Itálie, Belgie a Nizozemsko zrušily starou daň z čistého majetku, přičemž zachovaly částečné systémy. Ve Francii se na nemovitosti v hodnotě přesahující 1,3 milionu eur vztahuje daň z volného vlastnictví (IFI). Itálie, Belgie a Nizozemsko zároveň uplatňují speciální poplatky na některé finanční aktiva, aniž by zdanily celkový majetek.