Od lososa přes ropu až po Silicon Valley: triumf ekonomického modelu jedné z nejbohatších zemí světa

Norsko zaujímá šesté místo v žebříčku nejbohatších zemí světa podle HDP na obyvatele. Za pouhých 100 let transformovala svou ekonomiku a přešla od závislosti na rybářském průmyslu, typickém pro tento region, k přítomnosti v představenstvech největších korporací v Silicon Valley. Tento ekonomický model vytlačil lososa a dřevo a stal se jedním z největších světových investorů. Podle údajů agentury Reuters navíc Norský fond národního bohatství vlastní 1,5 % všech kótovaných akcií na světě. A to vše díky úspěšnému objevu ropy v Severním moři v roce 1969, který z této země učinil největšího vývozce surové ropy v Evropě.

Jak Norsko proměnilo své zdroje v bohatství pro všechny

Objev černého zlata se stal nejdůležitějším faktorem růstu blahobytu Norska díky jeho vývozním příjmům a současnému statusu jedné z nejbohatších zemí světa. Obecně uznávaná životní úroveň země také odráží výrazné zlepšení sociálního blahobytu více než 5,5 milionu jejích obyvatel, zejména v oblastech jako státní vzdělávání, všeobecné zdravotní péče a politiky rovnosti a přerozdělování bohatství.

Před více než 200 lety, když Norse získala nezávislost na Dánsku, byla však pouze venkovskou zemí zabývající se zemědělstvím a rybolovem, která stále zaostávala za rozvinutější Švédskem a samotným Dánskem. Ačkoli dnes nadále vede světový trh s lososem s podílem více než 43 %, je také lídrem v ropném průmyslu, protože je zemí s největšími zásobami na kontinentu.

Na rozdíl od jiných zemí, které své přírodní zdroje vyčerpaly, však Norsko prokázalo sílu diverzifikované ekonomiky díky suverénnímu fondu blahobytu a státu všeobecného blahobytu, který vzbuzuje závist po celém světě. Každý barel ropy vytěžený v Severním moři tak nejen doplňuje státní pokladnu, ale nakonec také slouží k financování investičních fondů v Silicon Valley, které zisky směřují do financování škol, nemocnic, silnic a mnoha dalších oblastí.

95 miliard eur z vývozu surové ropy

Na konci 60. let 20. století objev ropy v ložisku Ekofisk v Severním moři, na území, které dříve patřilo Velké Británii a Dánsku, změnil ekonomický osud skandinávské Norska. Ekonomika, která dosud existovala díky zemědělství (90 %), hrdinsky podlehla lákadlu ropy: země se vyhnula ekonomické závislosti, která pronásledovala jiné země, například Venezuelu, a začala reinvestovat zisky.

Ropná krize v roce 1973 sice zpomalila růst norského ropného průmyslu, ale do roku 1975 již v tomto odvětví vznikly tisíce pracovních míst, čímž se prakticky odstranila nezaměstnanost v zemi. A nejednalo se pouze o těžbu ropy: kolem ní vznikla celá síť nových technologických společností pro průzkum a těžbu ložisek v vodách Severního moře.

O padesát let později dosáhla hodnota vývozu surové ropy, kondenzátu a zemního plynu v roce 2024 95 miliard eur , což odpovídá více než 60 % národního vývozu, podle údajů odvětvové společnosti Norsk Petroleum, která se zaměřila na udržitelné investice a zlepšení všeobecného blahobytu státu.

Government Pension Fund Global: největší suverénní fond blahobytu na světě

Úspěch norského ekonomického modelu spočívá v diverzifikaci zdrojů příjmů a jejich správě, což se výrazně liší od praxe jiných ropných zemí, jako je Venezuela a Nigérie, které byly postiženy „ropnou kletbou“. Tyto okolnosti vedly obě země po mnoha letech inflace a korupce k bankrotu, což je přímým důsledkem jejich závislosti na ropě.

Na druhé straně Norsko po desetiletí uplatňuje přísné fiskální pravidlo, které omezuje státní výdaje na ropu procentem přiděleným do Státního penzijního fondu světa (v norštině Statens Pensjonsfond) – suverénního fondu blahobytu země, založeného v 90. letech a používaného jako nástroj transformace: od příjmů z ropy k akciím, dluhopisům, investicím do nemovitostí a mnoha dalších sektorů za účelem diverzifikace.

Díky tomuto modelu tak ekonomika země nezkolabovala a zůstala nejen stabilní, ale i stabilně rostoucí, a to i přes pokračující pokles cen ropy. Navíc během pandemie COVID-19 OECD poblahopřála skandinávské zemi k tomu, že byla jednou z mála v Evropě, která v té době udržovala stabilní sociální výdaje, což je nepochybně výsledkem ekonomické stability budované na strukturální úrovni více než 50 let.

Norský suverénní fond blahobytu je zase největším na světě: jeho aktiva se podle Bloombergu odhadují na téměř 2 biliony dolarů a celková výnosnost činí 1,8 bilionu dolarů, podle údajů Norges Bank Investment Management. Fond tak investuje 70 % svých výnosů do akcií, 20 % do cenných papírů s pevným výnosem a něco málo přes 7 % do soukromých nemovitostí.

Právě tato struktura umožňuje Norsku financovat zdravotnictví, vzdělávání a důchodový systém, aniž by bylo přímo závislé na cenách ropy, a zajišťuje tak dlouhodobý sociální blahobyt.

Přítomnost v Silicon Valley

Díky této strategii a správě podle údajů agentury Reuters vlastní norský suverénní fond blahobytu přibližně 1,5 % všech kótovaných akcií na světě. Mezi jeho největší aktiva patří velké společnosti ze Silicon Valley, jako jsou Apple, Microsoft, Nvidia, Alphabet a Meta Platforms , a jeho zástupci jsou zastoupeni ve všech správních radách.

Přítomnost v největších světových technologických společnostech je skutečně symbolem bezprecedentní ekonomické transformace: přechodu z malé rybářské vesnice v severní Evropě k jednomu z největších akcionářů na planetě.