Itálie bojuje, aby se nevyhnula absenci na třetím mistrovství světa – 25.03.2026 – Sport
Obraz Fabia Cannavara zvedajícího trofej z mistrovství světa 2006 zapouzdřil vrcholnou Itálii, mistra světa a majitele nejlepšího hráče planety, vítěze cen FIFA a Zlatého míče od časopisu France Football, poté, co porazil Francii v penaltovém rozstřelu.
Kapitán nejnovější verze, která si zaslouží přezdívku „squadra azzurra“, jak italské noviny rády označují národní tým, tehdejší hráč Juventusu — podepsaný Realem Madrid krátce po mistrovství světa — symbolizoval italskou identitu s organizovanou obranou, taktickým uplatňováním a kontrolovanou hrou.
O dvě desetiletí později je dnes Itálie téměř k nepoznání. Tuto středu (25) tým vedený trenérem Gennarem Gattusem, bývalým hráčem Milána a mistrem světa po boku Cannavara, bojuje, aby neprodloužil agónii, která, aniž by Italové věděli, začala v roce 2014 při posledním vystoupení země na mistrovství světa.
Itálie, která chybí na mistrovství světa 2018 a 2022, je opět v play-off a snaží se vyhnout fiasku, kdy se nekvalifikovala na rozšířené mistrovství světa 2026, nyní se 48 týmy.
První výzvou je projet Severním Irskem od 16:45 (čas Brasília) na stadionu Atleti Azzurri d’Italia v Bergamu. Kdo projde, utká se 31. dne s vítězem střetnutí mezi Walesem a Bosnou a Hercegovinou, které se odehraje na stadionu Cardiff City v Cardiffu, hlavním městě Walesu. Pouze jeden z nich jede na mistrovství světa.
V roce 2018 Itálie padla v play off proti Švédsku. V roce 2022 ji pak překvapila Severní Makedonie.
Pro ty, kteří žili blízko vrcholu italského fotbalu, nejsou nedávné neúspěchy výsledkem náhody, ale výsledkem strukturálních změn, které přetvořily evropský fotbal, zejména italský šampionát, s přímými důsledky pro národní tým země.
Šampion bývalého Poháru UEFA (v současnosti Evropské ligy) v sezóně 1997/98 s Interem Milán Zé Elias vidí tuto proměnu jako jeden z hlavních faktorů poklesu výsluní italské elity.
Podle něj byl v minulosti přísnější limit na zahraniční sportovce, což nutilo Italky k vysokým výkonům a tvořilo pevnou základnu v klubech. „Všechny kluby měly silnou základnu. Pak přišli čtyři, maximálně pět cizinců, kteří ještě zvýšili úroveň,“ řekl. List.
Od roku 1995 se tento scénář změnil. Otevření cizincům se rozšířilo – zejména po případu Bosman, který umožnil volný pohyb hráčů z Evropské unie – a změnilo profil ligy. „Byly doby, kdy byl Inter mistrem, aniž by měl na hřišti Itala. To přímo ovlivňuje formaci,“ řekl bývalý záložník, v současnosti komentátor pro kanály ESPN.
Pro bývalého hráče menší přítomnost místních hráčů snižuje rozvoj v základu a vysvětluje absenci velkých jmen trénovaných „doma“ v italském fotbale.
Jestliže poslední mistr světa Itálie před 20 lety měl jako základ kádru Milán, Inter Milán a Juventus, bude to nyní obtížnější zopakovat právě kvůli profilaci klubů.
Podle údajů webu Ogol, který se specializuje na statistická data světového fotbalu, tvoří současné kádry tří hlavních italských týmů většinou cizinci.
S 33 hráči ve své skupině má Juventus 13 Italů (39,4 %). V Miláně je přítomnost ještě menší, devět Italů (30 %) z celkového počtu 30 hráčů. S více možnostmi ve svém kádru je Inter Milán klubem, který se nejvíce blíží rovnováze, ale stále má větší zahraniční přítomnost. Je zde 17 sportovců z Itálie (43,6 %) a 22 ze zahraničí.
Pro Zé Eliase to ovlivňuje identitu italského týmu. „Už nemáte tu jasnou identitu. Italští hráči chodí do jiných lig, absorbují jiné styly a to se odráží i v národním týmu,“ řekl.
„Dnes stále vidíte identitu ve Španělsku, trochu ve Francii. V Itálii je to složitější. Tým zůstává takticky konkurenceschopný, dělá, co trenér požaduje, ale postrádá kvalitu, osobnost ve velkých zápasech,“ dodává.
Znovuzískání této identity bylo posláním, které Gattuso přijal v květnu 2025, kdy byl najat, aby nahradil Luciana Spalletiho, vyhozeného po porážce 3:0 s Norskem.
S něco málo přes 12 let trenérské kariéry, ale již s působením na lavičce týmů jako Milán, Neapol a Valencie, vidí 48letý kouč čtvrteční zápas proti Severnímu Irsku jako největší výzvu, které kdy čelil.
„Jako trenér jsem ještě mladý, ale musím toho hodně vybojovat. Tohle je nejdůležitější zápas mé kariéry. Cítím, že mám na bedrech zemi,“ řekl.
