Nepravděpodobný hrdina, Brazilec balancuje na maratonu a práci – 05.06.2026 – Sport

Šestatřicetiletý Robson de Oliveira ze São Paula ve svém posledním maratonu, bostonském maratonu, nejtradičnějším a nejžádanějším ze světových závodů na 42,2 km, který se konal 20., nepřekonal žádný světový rekord, a to ani osobní.

Ale jeho nezištnost při pomoci běžci, Američanu Ajay Haridasse, který se zhroutil, vrávoral a nedokázal zůstat vzpřímeně asi 400 metrů od cíle, obětoval svůj vlastní závodní čas, se stal virálním a stal se celosvětovým hitem.

Robson byl povýšen na okamžitého hrdinu, když prokázal vzácnou empatii v konkurenčním prostředí, čemu se kdysi říkalo „sportovní umění“. Je to nepravděpodobný hrdina: výrobní technik vyučený v Senai, živí se obsluhou strojů, které ve Scanii vyrábějí motory pro nákladní automobily.

Někdy musí čelit časné ranní směně, kdy trénuje po práci, než se vrátí do postele.

Jeho profil se v žádném případě nepodobá brazilskému amatérskému maratónskému běžci, který si vybral Boston a ostatní ze skupiny World Majors za svou prioritu – New York, Berlín, Chicago, Sydney a Londýn – právě ten poslední minulou neděli překonal mužský světový maratonský rekord (26).

„Netrvám na závodech v New Yorku, Berlíně nebo jiném ‚majoru‘. Ale vždycky jsem snil o Bostonu,“ řekl.

Ti, kteří obvykle navštěvují tyto akce, jsou mnohem bohatší, trénují většinou pod technickým dozorem, mají „strategii“ doplňování stravy a využívají zahraničního pobytu k maratonu.

Robson, syn zedníka a služebné, kteří se v 70. letech přestěhovali z Ceará do ABC, vydělává kolem 10 000 R$ hrubého a pracuje na směny, někdy i v sobotu. Svou první mezinárodní cestu podnikl v roce 2024 na závody v Buenos Aires. Aby se vrátil do Bostonu, kde byl již v roce 2025, podnikl letecký okružní let, přičemž využil toho, že závod se kryl s dlouhou dovolenou v Tiradentes v Brazílii, a to ho nedonutilo vynechat práci.

S tím vším je schopen uběhnout maraton za poloprofesionální čas, kolem 2 hodin a 40 minut. V Bostonu zaběhl 2:44:26, těsně nad svým osobním maximem z Buenos Aires, 2:43:46, ale pod svou první účastí v americkém městě, v níž zajel čas 2:45:49.

S publikem, které jeho gesto vyvolalo, byl Robson pozván televizními stanicemi v Brazílii, aby se účastnil programů. Vzhledem k tomu, že je ženatý se sluchově postiženou ženou, která také běhá, a otcem tří dětí, mluví plynně znakovou řečí, začal běhat právě před deseti lety, závod na 5 km v São Bernardo do Campo.

Už jeho debut na šotolině byl slibný: 5 km dokončil za 21 minut. První maraton byl v São Paulu, Yescom, na podzim roku 2019, kdy skončil v čase 3:26:03.

Robson běhá v teniskách z karbonových plátů jako elitní sportovci, ale kupuje si je na propagačních akcích, pomocí věrnostních programů nebo s prodejní bilancí, kterou vytvoří, když objeví vousy. Nosil už Nike, Olympikus, čínské značky, Fila.

Značku od hlavy až k patě rád nosí, jen když běhá důležité závody, a nevadí mu za to zaplatit. V Bostonu to byl 100% Adidas, stejná značka jako létající Sabastian Sawe a Yomif Kejelcha, Afričané, kteří se o pár dní později zapíší do historie Londýna.

I čelenka se slavným logem německé značky, která se na pomoc potácejícímu se Ajayovi stala popředím fotografie za fotkou, která obletěla svět.

S jeho vystoupeními v televizi a na sociálních sítích jeho profil na Instagramu vzkvétal. To se mi líbí jeho příspěvky, na začátku měsíce mezi 350 a 500, po Bostonu vyskočily na pár desítek tisíc. I tak pokračuje bez jakéhokoli sponzorství. Bezplatná registrace a ubytování jsou někdy omezené, jako například na další Brasília Monumental Marathon v listopadu. Doprava však jde na vrub sportovce.

Robson to řekl několikrát a zopakoval to Listže by se jeho slavné gesto nemuselo stát, kdyby neviděl jiného soutěžícího, který také pomáhal Ajayovi, protože si nemyslel, že by ten úkol zvládl sám. Poděkoval Bohu, že stejný nápad měl i severoirský běžec Aaron Beggs.

Přesto to není poprvé, co Robson někomu pomohl v závodě. V loňském maratonu v Riu, kdy vedl některé běžce z poradní skupiny Bora, se kterými nějaký čas běžel, zažil velmi podobnou situaci jako v Bostonu, ale tam se rozhodl zastavit na vlastní pěst. „Začal jsem mu pokládat ruku na rameno a oba jsme začali běhat,“ říká. „Do cíle zbývalo asi 200 metrů.“

Scania uvedla, že si „váží postojů, které přispívají k lepšímu světu“ a že Robsonův postoj „odráží hodnoty společnosti a vytváří hrdost mezi kolegy“. V reakci na List ohledně možného sponzorství pro pracovníka v jeho nadcházejících závodech řekl, že „institucionálně Scania podporuje fyzickou a duševní pohodu svých zaměstnanců a nabízí prostřednictvím Scania Clubu různé sportovní aktivity, ale nesponzoruje jednotlivé sportovce“.