Autistická pýcha začíná tam, kde končí srovnávání
Červen je mezinárodně uznáván jako Autism Pride Month, hnutí, které zve společnost, aby viděla autismus za hranicemi diagnóz, stereotypů a omezení, které jsou s tímto onemocněním často spojeny. Více než oslava rozdílů nás toto datum vede k zamyšlení nad jedním z hlavních faktorů utrpení mnoha rodin: neustálým srovnáváním.
Srovnání obvykle přichází velmi brzy. Rodiče pozorují jiné děti stejného věku a diví se, proč jejich dítě stále nemluví, nehraje si stejným způsobem, snadno se spřátelí nebo nesplňuje určitá školní očekávání. I když je to pochopitelná reakce, může změnit legitimní vývojové rozdíly v trvalý zdroj úzkosti.
Když je autistické dítě hodnoceno pouze na základě toho, co dělají ostatní děti, existuje riziko, že uvidí pouze to, co mu chybí. Postupně se rozhovory začnou točit kolem toho, co je potřeba napravit, natrénovat nebo dosáhnout. Zaměření se přesouvá od potenciálu k deficitům, od úspěchů k absenci.
Tato dynamika ovlivňuje i rodiče a mnozí v sobě nesou pocit nedostatečnosti, jako by selhali, když viděli, že jejich dítě jde jinou cestou, než si představovali. Čím rigidnější jsou očekávání, tím větší bývá frustrace. A často si toho dítě všimne a cítí se neustále nuceno být někým jiným, než je.
Hrdost nepopírá výzvy
To neznamená ignorovat skutečné výzvy, které mohou autismus doprovázet. Někteří lidé potřebují významnou podporu v různých oblastech života a rozpoznání těchto potřeb je zásadní pro zajištění přístupu k adekvátním zdrojům. Autistická pýcha nespočívá v popírání obtíží, ale v pochopení, že člověka plně nedefinují.
Neurodiverzita: nový pohled na vývoj
V posledních letech k rozšíření tohoto chápání přispěl koncept neurodiverzity. Myšlenka je založena na principu, že existují mozky a že tyto rozdíly jsou součástí lidské rozmanitosti. V praxi to znamená opustit očekávání, že se všichni lidé učí, komunikují, socializují se nebo vnímají svět stejným způsobem.
Když přijmeme tuto perspektivu, dojde k důležité změně. Místo toho, abychom se zeptali „proč to dítě nemá jako ostatní?“, začneme se ptát „“, „jak komunikuje?“ a „jaké jsou vaše silné stránky?“ Tato změna perspektivy neodstraňuje nutné zásahy, ale umožňuje je konstruovat na základě respektu k individualitě a nikoli na snaze smazat rozdíly.
Mnoho autistů projevuje pozoruhodné schopnosti, hluboké zájmy, kreativitu, poctivost, originální myšlení a jedinečné způsoby chápání světa. Tyto vlastnosti nejsou vždy oceněny, když je pozornost zaměřena pouze na srovnání a standardizovaná očekávání.
Skutečná autistická pýcha vzniká, když pochopíme, že vývoj není závod a že lidskou hodnotu nelze měřit blízkostí standardu. Začíná to, když se přestaneme ptát, jak moc je autista jako ostatní, a začneme poznávat, kdo je. Inkluze totiž neznamená, že si všichni budou rovni. Znamená to zajistit, že každý člověk může být respektován ve své jedinečnosti.
*Text napsal neuropsycholožka Alessandra Paterno (CRP: 06/64168)
