Francie porazila Španělsko v osmifinále mistrovství světa 2006 – 13. 7. 2026 – Sport
„Odejděme Zidana“: na mistrovství světa 2006, pár dní před osmifinálemi mezi Francií a Španělskem, byly španělské sportovní noviny Marca vzdorné a symbolizovaly ambice bujarého Roji, kterého však jejich severní soused porazil 3:1.
Podruhé v historii MS se zkříží cesty Francie a Španělska a bude to v úterý (14.), v Dallasu, nyní v semifinále, a tentokrát si jistě žádná publikace netroufne s tak odvážnou obálkou jako ta z 24. června 2006.
Když se před 20 lety hrálo mistrovství světa v Německu, Španělsko turnaj nikdy nevyhrálo, Sergio Ramos měl 20 let a byl křídelníkem a hráči trenéra Luise Aragonése byli jednou ze senzací první fáze, když si zajistili postup do osmifinále třemi vítězstvími (4:0 nad Ukrajinou, 3:1 nad Tuniskem, 1:0).
Na druhou stranu Francie začala soutěž špatně, dvěma remízami proti Švýcarsku (0:0) a Jižní Koreji (1:1), což oživilo přízraky vypadnutí ve skupinové fázi jako na mistrovství světa 2002.
Bleus z Raymonda Domenecha se ale nakonec této pohromě vyhnul výhrou 2:0 ve třetím kole nad Togem, ve vypjatém duelu, kterého se nezúčastnil bájný Zinédine Zidane, suspendovaný po dvou žlutých kartách v prvních dvou zápasech.
„Zizou“, který během tohoto mistrovství světa sfoukl svíčky k 34. narozeninám, několik měsíců před turnajem oznámil, že po skončení mistrovství světa jako fotbalista skončí.
Již v roce 2004 oznámil svůj odchod z francouzského týmu po fiasku mistrovství Evropy v Portugalsku, ale v roce 2005 se vrátil, aby zachránil svou zemi, tehdy ohroženou na cestě na mistrovství světa 2006.
Obrat v Hannoveru
Zápas proti Španělsku byl pro Zidana 105. v roli hráče francouzského národního týmu, kde od Michela Platiniho nebyl idol takového kalibru.
Hrálo se 27. června 2006 v Hannoveru a pro něj, adoptovaného madridského rodáka, který v galaktické éře nasbíral úspěchy v dresu Realu Madrid, to nebyl ledajaký zápas.
Kromě působivého titulku na titulní straně Marca zařadila na interní stránky zapamatovatelné fráze: „Musíme je utrhnout“, stálo v narážce na kohouta, který je symbolem Francouzů.
Francie byla stárnoucím týmem, s dalšími veterány kolem 30 let jako Lilian Thuram (34), Claude Makelele (33) nebo brankář Fabien Barthez (35), zatímco novou španělskou generaci zastupovali hráči jako David Villa (24 let), Fernando Torres (22) a Andrés Iniesta (22).
Byl to Villa, kdo otevřel skóre, penaltu proměnil ve 28. minutě po faulu v šestnáctce Thurama.
Do akce se ale dostal Patrick Vieira, lídr francouzské reakce: ve 41. minutě poskytl asistenci Francku Ribérymu, aby překonal Ikera Casillase a poté skóroval hlavou po přímém kopu, který zahrál Zidane ve 38. minutě druhého poločasu.
V zápase diskrétní Zidane vstřelil třetí francouzský gól v nastaveném čase.
„Pro mě bylo jasné, že to nebyl poslední (zápas v kariéře). Pro Španěly to vypadá, že to tak jasné nebylo,“ řekl Zidane po zápase.
V předvečer hlavy
O několik dní později Marca vzdal hold samotnému Zidanovi po jeho monumentálním zápase ve čtvrtfinále, kde Francie porazila Brazílii 1:0: „Nikdy neodstupuj!“, uvedl madridský list.
Zidane později prozradil, že v tomto zápase hrál proti jihoamerickému týmu zraněnému kvůli bolesti stehna, kterou utrpěl při kopání do branky proti španělskému týmu.
Zbytek příběhu je všeobecně známý: Francie se dostala do finále tohoto mistrovství světa, kde Zidane vstřelil brzký gól z penalty a Itálie později vyrovnala hlavičkou Marca Materazziho.
Azzurri později vyhráli titul v penaltovém rozstřelu, ale zápas si mnozí pamatují kvůli Zidanovu vyloučení za hlavičku Materazziho v prodloužení.
Pro Španělsko to byl poslední velký turnaj před jeho definitivní explozí, s po sobě jdoucími tituly v Euro Cup 2008, World Cup 2010 a Euro Cup 2012 se zlatou generací, která nechala zápas v Hannoveru 2006 za sebou.
