Antarktida skrývá tajemství pod ledem. Kousek jantaru odhalil, jak vypadal její ztracený les.

Vědci objevili první potvrzený jantar z tohoto kontinentu v mořských usazeninách na jižním pólu. Jeho chemické složení a struktura ukazují, že před 90 miliony let panovalo v Antarktidě mírné klima a byla pokryta jehličnatými lesy. Tento objev přepisuje historii ledového kontinentu. Miliony let led skrýval tajemství nejnehostinnějšího kontinentu Země. Tentokrát však historii Antarktidy nezměnilo vrtání do ledu ani zkamenělé horniny, ale malý zlatavý záblesk pod mikroskopem: kousek jantaru, zkamenělé pryskyřice stromů, které kdysi dýchaly na okraji planety. Tento objev, publikovaný v časopise Antarctic Science, je prvním přímým důkazem toho, že před asi 90 miliony let, kdy svět obývali dinosauři a klima bylo radikálně odlišné, existovaly v Antarktidě mírné lesy.

Jantar, který promlouvá z mořského dna.

Objev byl učiněn v zálivu Pine Island u pobřeží Amundsenova moře, západně od kontinentu. Tam skupina vědců provrtala mořské dno pomocí německého ledoborce Polarstern a sestoupila více než 900 metrů pod šelfový ledovec. Ve vytěženém materiálu – třímetrové koloně sedimentu a hnědého uhlí – byly objeveny malé průhledné fragmenty o velikosti od 0,5 do 1 milimetru. Na první pohled vypadaly jako zrnka písku, ale spektroskopická analýza ukázala, že jejich chemické složení je identické s pryskyřicí jehličnatých stromů. Jednalo se o fragmenty jantaru, které byly poprvé objeveny v celé Antarktidě. Přírodní časová kapsle, která zachovala v nezměněné podobě chemické a biologické stopy lesa, který kdysi pokrýval toto území.

Žhavý les na konci světa

Jantar vzniká, když dřevní pryskyřice vytéká, ztuhne a dostane se pod nánosy. Uvnitř něj mohou být zachovány pylová zrna, úlomky kůry a dokonce i mikroskopické zbytky hmyzu. V tomto případě vzorky vykazovaly stopy pryskyřice, která vznikla po poškození, jako by stromy utrpěly požáry nebo útoky hmyzu. Navíc byly ve stejném usazenině nalezeny částice dřevěného uhlí – nepochybný znak požáru. To ukazuje na živý, dynamický a mírný ekosystém: vlhký jehličnatý les pod oblohou bez ledu, kde oheň byl přirozenou součástí krajiny. To je daleko od bílé a klidné představy o kontinentu, kterou známe dnes.

Zelená Antarktida

Dosud nejjižnější ložiska jantaru byla nalezena v jižní Austrálii a na Novém Zélandu. Tento nový objev vyplňuje geografickou mezeru mezi nimi a potvrzuje, že Antarktida byla v křídovém období součástí pásu mírných lesů. Vědci dospěli k závěru, že takové klima bylo možné díky velmi vysoké hladině oxidu uhličitého, který vytvářel přirozený skleníkový efekt. Po celý rok se teplota držela nad nulou, bez ledovců a zamrzlých moří. V tomto dávném světě rostly pryskyřičné stromy na tmavé půdě, často pršelo a dinosauři žili pod zelenými polárními zářemi na planetě, která byla teplejší a vlhčí, než jsme si kdy dokázali představit.

Okno do minulého klimatu Země.

Význam tohoto objevu přesahuje rámec geologické zvědavosti. Tento jantar poskytuje přímou představu o tom, jak polární ekosystémy reagují na extrémní povětrnostní podmínky, což je v době klimatických změn nesmírně důležité. Analýza chemického složení jantaru umožňuje rekonstruovat teplotu, vlhkost a koncentraci CO₂ ve vzduchu v době jeho vzniku. Jinými slovy, každá částice pryskyřice je malým vzorkem atmosféry minulosti.

Antarktida před vznikem ledu.

Tento objev přepisuje chronologii kontinentu. Antarktida nebyla vždy zamrzlou bažinou, jak ji známe dnes. V křídě, kdy byly kontinenty ještě spojeny v Gondvě, její extrémní zeměpisné šířky nebránily rozkvětu života. Později orbitální změny a snížení hladiny CO₂ v atmosféře vedly k pomalému zamrzání, které navždy zničilo její lesy.