Jak udělat dobrý film na Everestu – 22. 4. 2026 – Je to tam

V týdnu, kdy začíná lezecká sezóna na nejvyšší vrcholy Himalájí v Nepálu, několik skupin netrpělivě očekává, že se vydají na vrchol světa. No tak, letošní sezóna už začala neklidně, a to nejen kvůli fámám o podvodech při záchraně a otravách horolezců, které již byly náležitě objasněny a vyšetřovány nepálskými úřady. Právě v hlavní atrakce země, Mount Everestu, vyvstal nový problém: ledoví lékaři, jak se říká dělníkům, kteří instalují lana a žebříky přes trhliny v nestabilní vrstvě ledu, která se neustále pohybuje, museli přerušit práci kvůli séraku, obrovskému bloku ledu o výšce malé budovy, která hrozí zřícením na oblast nejblíže k základnímu táboru, přes kterou musí projít horolezci z horního tábora a přes který musí horolezci projít.

Obezřetnost pracovníků, kteří usnadňují výstup do horních táborů hory, je ospravedlněna vzpomínkou na nejvážnější nehodu, která se stala na Everestu 18. dubna 2014, kdy se séraky uvolnily v prudké ledové lavině, která zabila 16 Šerpů v ledopádu Khumbu. Vodopád je první a jednou z nejnebezpečnějších výzev pro ty, kteří čelí lezení, kvůli pohyblivosti jeho bloků, které často zhroutí kovové schody, které jsou zde instalovány přes obrovské trhliny. Do vydání tohoto textu lékaři stále čekali na náladu velkého séraku.

Zatímco ale ledový blok nerozhoduje, zda zůstat nebo jít, desítky skupin se již aklimatizují na vysoké nadmořské výšky. Hledají hory nejblíže sousedství Everestu, jdou nahoru a dolů podle pokynů v přípravě na podnik. Kolem nich tvrdě pracují stovky pracovníků, aby zajistili ten nejlepší zážitek s maximální možnou bezpečností a pohodlím. Mezi těmi, kdo se na sezónu připravují, je i Murilo Vargas (45) z Minas Gerais, který plní jiný úkol: účastní se expedic jako kameraman se zkušenostmi někoho, kdo doprovázel skupiny mimo jiné v Antarktidě, Rusku, Argentině a Aljašce. Jsou to snímky podobné těm ve videu, které vytvořil speciálně pro sloupek a které nám říká, jaká je příprava pro ty, jejichž posláním je zachytit ty nejlepší snímky v nejnepřátelštějších prostředích na povrchu Země.

Během posledních příprav k nalodění do Nepálu 25. dne Vargas dlouze mluvil s kolonou. A kromě videa poslal velkorysý materiál s detaily, které by umožnily pěkných pár metrů vzácného obsahu, který se bohužel nevejde do jediné edice. Pojďme se tedy podívat na ty nejlepší momenty.

Jak jsi s lezením začal?

Lezení se věnuji od roku 2001. Pocházím z Minas Gerais, začal jsem v Serra do Cipó, pravděpodobně nejlepší skalní lezecké lokalitě v Brazílii a jedné z nejlepších v Latinské Americe. Ale do vysokých hor jsem se dostal v roce 2005 v Bolívii, kde jsem absolvoval svůj první kurz lezení v ledu, lezení na Huayna Potosi, Condoriri a Pequeno Alpamayo.

A kdy jsi začal pracovat s horolezeckými rekordy?

Svou audiovizuální produkční společnost zaměřenou na horolezecké filmy jsem otevřel v roce 2019 a od té doby doprovázím klienty po různých horách po celém světě. Většina mých klientů má ale vždy jeden velký cíl, a to vylézt na samotný Everest.

Ještě jste nevylezli na vrchol Everestu?

Ne, ještě ne. První pokus jsem udělal s klientem v roce 2023, nevyšlo to, loni to zkusil znovu a taky to nevyšlo. Nejvýše, kam jsem se dostal, bylo 8 200 metrů nad mořem, ale Šerpa, který byl se mnou, měl plicní edém a já bych nikoho nenechal následovat, bylo to etické rozhodnutí být vždy po boku toho, kdo je tu, aby vám pomohl. Ale sen vylézt na Everest jsem měl už od malička, kdy jsem ještě ani nelezl po skalách.

A jaký je trh pro vysokohorského kameramana?

Neřekl bych, že je to velký trh, protože je hodně specializovaný. Jelikož lezu 26 let, vozím si toto zavazadlo z několika horolezeckých expedic, na velkých stěnách, ale pole má opravdu malou konkurenci. Je tu samozřejmě riziko, je jen málo těch, kteří chtějí vážně pracovat v tomto prostředí. Riziko je zahrnuto v ceně, ale lze jej zmírnit vhodnou technickou, fyzickou a hlavně fyziologickou přípravou. Připravuji se hodně. A především je to také moje vášeň. Když jsem začínal, řekl jsem, hele, budu pracovat zadarmo, abych vylezl na Everest. Dnes jsem za to samozřejmě placený, ale je to bezpochyby práce, která mi přináší velmi důležité spojení a poznání sebe sama. Každý, kdo pracuje v horách, je člověk, který je s tím prostředím hodně spjatý, není tam jen a výhradně pro peníze, ale také pro osobní vztah, pro spojení s tím biotopem, s těmi lidmi. Zvláště Nepál je místem, které má energii z jiné planety.

Kdo jsou vaši zákazníci?

Většina z nich jsou generální ředitelé velkých společností, kteří kromě toho, že jsou schopni zaplatit vysoké náklady na expedici s maximálním komfortem a bezpečností, mají málo času na expedici, která by normálně trvala až 50 dní, ale dnes díky technologickým inovacím, příprava s hypoxickým zařízením, které reprodukuje čas potřebný k aklimatizaci, a adopce xenonového plynu, který zvyšuje dobu expozice těla hemoglobinu na horu, drasticky snižuje potřebnou dobu expozice. Protože většinou nikdo netráví 50 dní mimo firmu, tak tyto tzv. flash expedice přitahují tento profil publika.

A jaký je projekt letošní sezóny?

Tentokrát se do Himalájí vypravím z jiného pohledu, na podmínky dělníků v horách. Moje představa je vyprávět příběh výškových dělníků, kterým většina lidí říká Šerpové, ale ne všichni jsou Šerpové, někdy jsou z jiných etnik. Můj projekt se jmenuje Invisible Heroes, protože většina horolezců, zejména těch ze Západu, tam jde, dosáhne vrcholu, většinou s velkou pomocí dělníků a jsou neviditelní, nikdy se neobjeví v žádných videích. Můj projekt je tedy pravým opakem, je vyprávět jejich příběh a jejich důležitost v tomto světě ambicí těch, kteří chtějí dosáhnout vrcholu světa.