Za nadšením z technologického pokroku se skrývá otázka, která zajímá jak podnikatele, tak zaměstnance: jak využít potenciál umělé inteligence, aniž by se ztratily lidské hodnoty, které tvoří základ organizace?
Umělá inteligence (AI) překročila hranice laboratorního výzkumu a stala se průřezovým jevem, který se dotýká společností všech velikostí a odvětví. To, co bylo ještě před několika lety pouze futuristickým příslibem, se nyní stalo součástí každodenní práce programátorů, právníků, logistiků a administrativních pracovníků. Za nadšením z technologického pokroku však stojí otázka, která znepokojuje jak podnikatele, tak zaměstnance: jak využít potenciál AI, aniž bychom ztratili ze zřetele obecné lidské hodnoty, které tvoří základ každé organizace?
Rozsah změn je zřejmý. Podle údajů Great Place To Work již 78 % společností zavedlo nástroje založené na AI. Podle odhadů GitHub 97 % programátorů alespoň jednou použilo systémy AI a 84 % plánuje je používat pravidelně. Microsoft zase uvádí, že více než polovina malých a středních podniků v Americe již používá AI v některých svých operacích. Jedná se o globální jev, ale jeho důsledky jsou patrné v každé společnosti a na každém pracovišti.
Změna, která má spíše kulturní než technický charakter
Hlavním problémem není pouze zavádění technologických systémů, ale také řízení kulturní transformace. Vznik umělé inteligence vyvolává nadšení, ale také obavy: pochybnosti o stabilitě práce, strach ze ztráty autenticity a přirozený odpor ke změnám pracovních rutin.
V tomto kontextu hraje rozhodující roli vedení. Jak varuje Jimena Ferreño, ředitelka TR Consultores, „digitální transformace může být udržitelná pouze tehdy, když jsou v centru pozornosti lidé“. Zavedení AI není jen stisknutím tlačítka, ale podporou týmů v procesu, který kombinuje školení, adaptaci a posilování důvěry.
Lídr by se neměl stát pouhým technickým správcem, ale zprostředkovatelem. Jeho úlohou je vést, naslouchat a dávat smysl změnám, rozšiřovat možnosti kolegů a poskytovat jim prostor pro výzkum, chyby a učení. Nakonec bude digitální transformace úspěšná pouze v případě, že bude vnímána jako společná příležitost, a ne jako vnucená změna, která vytlačuje lidský faktor.
Programátoři: od nedostatku talentů ke strategické evoluci
Jedním z odvětví, na které má AI největší vliv, je programování. Nástroje pro automatické doplňování kódu, automatické generování testů a dokumentaci mění dynamiku vývoje softwaru. Podle Gonzala Ayroldiho, ředitele pro Latinskou Ameriku ve společnosti Aditi Consulting, „AI převyšuje lidi v základních programovacích úkolech, ale skutečnou výhodou vývojářů je kritické myšlení a kreativita“.
AI nejenže nesnižuje poptávku po zaměstnancích, ale také mění jejich profil. Programátoři již nejsou jen programátoři, ale architekti řešení integrujících inteligentní systémy. Trh vyžaduje profesionály schopné přemýšlet o škálovatelnosti, bezpečnosti, integraci a strategii, což otevírá nové obzory specializace. I pro mladší odborníky se přístup stává stále širším: AI se stává spojencem, který snižuje vstupní bariéry a zvyšuje možnosti.
4A umělé inteligence v podnicích
Nicholas Canovas, generální ředitel AMD , shrnuje proces implementace a rozděluje jej do čtyř fází: pomoc, provoz, automatizace a autonomie.
- Pomoc: AI odpovídá na základní otázky a zlepšuje interakci s interními a externími uživateli.
- Činnost: Začíná plnit konkrétní úkoly, jako je domlouvání schůzek nebo sledování úkolů.
- Automatizace: procesy jsou systematizovány od začátku do konce, například automatické vytváření souhrnů dokumentů.
- Autonomie: AI přijímá rozhodnutí na základě určitých parametrů, což snižuje potřebu neustálé kontroly.
V Argentině většina podniků stále přechází od asistence k automatizaci, ale výhledy naznačují stále autonomnější modely. Úkolem bude zajistit, aby tyto úspěchy byly doprovázeny odpovídajícími právními předpisy, kvalifikovaným personálem a spolehlivými IT systémy.
Právo a logistika: dva konkrétní příklady
Digitální transformace se neomezuje pouze na svět programování. V právním sektoru již poradenská firma PwC pozoruje strukturální posun: umělá inteligence specializovaná na právo. Tyto systémy mohou interpretovat smlouvy, analyzovat regulační rizika a navrhovat strategie pro zajištění souladu s požadavky. Jak poznamenává Marcelo Brandaris, partner PwC, „nejde o sci-fi, ale o realitu korporátního práva“.
V logistice jsou změny stejně hluboké. Mariano Juzt ze společnosti Celsur vysvětluje, že autonomní agenti nyní mohou „vnímat okolí, analyzovat data, učit se z minulých zkušeností a jednat autonomně“. To jim umožňuje optimalizovat trasy, spravovat zásoby a kontrolovat vozový park v reálném čase. Výsledek: snížení provozních nákladů, zvýšení přesnosti a zvýšení spokojenosti zákazníků. Znamená to ale také změnu role člověka: týmy se zbavují rutinních úkolů, aby se mohly soustředit na strategické plánování a budování hodnotných vztahů.
Profesní rekvalifikace: nový model zaměstnanosti
Umělá inteligence urychluje již započatý proces rekvalifikace. Podle údajů společnosti Adecco se šest z deseti zaměstnanců obává, že AI ovlivní jejich stabilitu, ačkoli 76 % uznává, že lidské dovednosti zůstávají nenahraditelné.
V budoucnu bude zaměstnání záviset nejen na vysokoškolském diplomu, ale také na schopnosti neustále se učit, přizpůsobovat se měnícím se okolnostem a rozvíjet flexibilní dovednosti, jako jsou komunikativnost, odolnost vůči stresu a kreativita. Julián Blaustein z Adecco Argentina to shrnuje takto: „AI již není volitelnou možností, je součástí každodenní práce. Úkolem je, aby tento nárůst produktivity vedl ke zvýšení úrovně blahobytu, a ne ke zvýšení zátěže týmů.“
Mezi nejžádanější kompetence budoucnosti patří systémové myšlení (vnímání organizace jako propojeného celku), udržitelné inovace a neustálé sebevzdělávání.
Hrozba nebo příležitost?
Data hovoří sama za sebe: pouze 13 % společností uvádí, že nahradily lidské role umělou inteligencí, ačkoli sedm z deseti odborníků se domnívá, že to ovlivní určité profily práce. Stejně jako v případě průmyslové revoluce nebo masového zavedení internetu některé profese zmizí, ale objeví se jiné, které si dnes ani nedokážeme představit.
Hlavním úkolem bude provést tuto transformaci bez prohloubení nerovnosti. Společnosti jako NeuralSoft zdůrazňují, že klíčem k úspěchu je rovnováha mezi technologiemi a lidským faktorem: „Umělá inteligence automatizuje úkoly a předpovídá výsledky, ale za těmito procesy stále stojí lidé, kteří vyvíjejí strategie a řídí vztahy,“ říká Herman Viceconti, obchodní ředitel společnosti.
Umělá inteligence již není fenoménem budoucnosti: je tady a teď, transformuje odvětví a definuje nové profese. Namísto nahrazení lidského potenciálu jej však doplňuje. Automatizuje opakující se úkoly, uvolňuje čas a otevírá prostor pro strategii, kreativitu a inovace.
Budoucnost trhu práce bude záviset na schopnosti organizací integrovat technologie, aniž by ztratily lidský faktor, na lídrech, kteří jsou schopni tento proces řídit, a na zaměstnancích, kteří jsou schopni se rychle přeškolit. Otázkou není, zda umělá inteligence změní svět práce, ale jak se s ní rozhodneme žít: jako s hrozbou, které je třeba se bát, nebo jako s příležitostí přehodnotit sami sebe.
