Vědci zjistili, že vzduch v domácnostech a automobilech obsahuje tisíce neviditelných mikroplastových částic: do vašich plic se tak dostane 68 000 částic denně
Průkopnický výzkum ukazuje, že každý den vdechujeme až 68 000 mikroplastových částic v našich domech a automobilech, což zpochybňuje naši představu o bezpečnosti v uzavřených prostorách.
Tisíce neviditelných mikroplastových částic se vznáší ve vzduchu uvnitř domů a dostávají se do našich plic, aniž bychom si toho všimli.
Na začátku knihy „Tvůj dům, tvoji znečišťovatelé“ klade chemik a popularizátorka vědy Clara Inés Alcola otázku, která se zdá nevinná, ale má obrovský vědecký a společenský význam: opravdu víme, co nás obklopuje v domě? V celé knize nás vtahuje do kritického a upřímného pohledu na každodenní produkty a tichou chemii, která je přítomna v našem každodenním životě. Osvěžovače vzduchu, kosmetika, plasty, čisticí prostředky, léky… to vše je součástí umělého ekosystému, který prakticky nezpochybňujeme.
Nyní se zdá, že nedávný přesvědčivý objev, publikovaný ve vědeckém časopise PLOS ONE, dává této myšlence nový směr. Tým vědců z univerzity v Toulouse pod vedením vědkyně Nadie Jakovenko dokázal, že vzduch, který dýcháme v našich domovech a automobilech, obsahuje tisíce neviditelných mikroplastových částic. Nejde o metaforu ani přehánění: podle jejich výpočtů se jedná o 68 000 částic denně. A nejznepokojivější není jejich množství, ale jejich velikost a snadnost, s jakou mohou pronikat do nejhlubších částí našich plic.
Nepřítel ve vzduchu… vašeho obývacího pokoje
Znečištění mikroplasty již není výhradně mořským nebo ekologickým problémem. Už nejde jen o pytle plovoucí v oceánu nebo úlomky v žaludcích ptáků. Tato nová studie potvrzuje, že vzduch, který dýcháme v obývacím pokoji našeho domu nebo cestou do práce, obsahuje mnohem vyšší hladiny mikroplastů, než se dosud předpokládalo.
Francouzský tým změřil koncentraci plastových částic o velikosti 1 až 10 mikrometrů, což je extrémně malá velikost – přibližně sedmkrát menší než lidský vlas –, která jim umožňuje obcházet naše přirozené obranné mechanismy a pohodlně se usadit v plicích. V takovém měřítku již mikroplasty nejsou pouhými pasivními fragmenty: mohou pronikat tkání, přenášet toxické přísady a vyvolávat zánětlivé reakce.
Pomocí metody analýzy zvané Ramanova spektroskopie vědci analyzovali vzduch ve třech bytech a dvou automobilech v reálných podmínkách provozu. Závěr byl jednoznačný: uvnitř automobilu koncentrace částic dokonce převyšuje koncentraci v obytných prostorách a dosahuje v průměru 2238 částic na metr krychlový ve srovnání s 528 částicemi zjištěnými v domácnostech. V některých případech při běžných lidských činnostech, jako je chůze, větrání nebo pouhý pohyb, dosahovaly špičkové hodnoty více než 34 000 částic na metr krychlový.
Studie ukazuje, že vzduch, který dýcháme v uzavřených prostorách, může obsahovat až 68 000 plastových částic denně.
Riziko, které ještě nebylo vyhodnoceno
Nejzarážejícím faktem tohoto objevu je, že tyto částice, jejichž velikost jim umožňuje pronikat do dýchacích cest, zůstaly v předchozích studiích nepovšimnuty. Většina studií se soustředila na fragmenty o velikosti více než 10 nebo dokonce 20 mikrometrů, které mají menší schopnost proniknout do plic a obvykle se usazují v horních dýchacích cestách. Menší mikroplasty – právě ty, které jsou nejnebezpečnější pro zdraví – však zůstávaly mimo zorné pole kvůli technickým omezením.
Díky použití Ramanovy spektroskopie byli vědci schopni přesně identifikovat a kvantitativně vyhodnotit nejmenší mikroplasty, včetně fragmentů polyethylenu, polyamidu a dalších průmyslových polymerů, které se hojně vyskytují v textiliích, nábytku, kobercích, automobilových součástech a obalech.
Ačkoli studie neprokázala přímou souvislost mezi expozicí a konkrétními onemocněními, v odborné literatuře se již začaly objevovat možné nepříznivé důsledky. Vdechování mikroplastů může přispívat k chronickému zánětu, oxidačnímu stresu, narušení imunitního systému a dokonce k kardiovaskulárním a neurologickým problémům, zejména pokud fragmenty obsahují chemické přísady, jako jsou ftaláty, BFA nebo PFAS.
Co děláme, když vdechujeme plast?
Hlavním zdrojem těchto částic jsou předměty každodenní potřeby: syntetické tkaniny, koberce, domácí spotřebiče, obaly… Všechny tyto předměty uvolňují drobné částice při opotřebení nebo prostém používání. Problém se v uzavřených prostorách ještě zhoršuje kvůli špatné ventilaci a postupnému hromadění. Pokaždé, když chodíme, otevíráme okno nebo přikrývku, zvedáme oblak mikroplastů, který se vznáší kolem nás, neviditelný, ale přítomný.
V automobilech je tento problém ještě výraznější. Kombinace omezeného prostoru, plastových povrchů ve všech koutech a špatné ventilace vytváří ideální prostředí pro koncentraci těchto částic. Vědci dokonce dokázali přiřadit některé druhy plastů nalezené ve vzduchu k materiálům palubní desky, klik a sedadel.
Nejznepokojivější na této studii je, že ukazuje zcela neviditelnou, tichou a trvalou formu znečištění. Zatímco kouř, prach nebo zápach chemikálií obvykle vnímáme, mikroplasty se vznášejí ve vzduchu, aniž by zanechávaly viditelné stopy. Přesto je vdechujeme každou vteřinu, kterou strávíme doma, v kanceláři nebo v autě.
Takové objevy boří tradiční představu o znečištění jako o něčem vzdáleném, spojeném s průmyslovými komíny nebo vzdálenými moři. Znečištění již není „venku“, ale je součástí domácího prostředí. A to vyžaduje radikální změnu myšlení.
Auta a domy se stávají klíčovými místy každodenního působení drobných, neviditelných, ale potenciálně škodlivých mikroplastů.
Můžeme s tím něco udělat?
Ačkoli je pomocí moderních technologií prakticky nemožné zcela odstranit mikroplasty z ovzduší v interiéru, existují způsoby, jak jejich působení omezit. Nahradit syntetické tkaniny přírodními vlákny, vyhýbat se měkkým plastům v nábytku a hračkách, používat vysavače s HEPA filtry, uklízet vlhkými hadry místo košťaty a pravidelně větrat místnosti – to jsou některé z nejúčinnějších doporučení.
V automobilu jsou řešení omezenější, ale udržování čistoty interiéru, snížení teploty v interiéru (aby se zabránilo rozkladu plastů) a použití kvalitních vzduchových filtrů mohou pomoci. Doporučuje se také vyhýbat se používání aerosolových osvěžovačů vzduchu a udržovat povrchy čisté od hromadění prachu.
Průvodce, který vám pomůže pochopit, co dýcháte, co jíte a čeho se každý den dotýkáte
V okamžiku, kdy zjistíme, že vzduch v našich domovech může být naplněn tisíci neviditelných mikroplastových částic, je téměř nevyhnutelné zamyslet se nad úvahami, které nabízí Clara Inés Alcola ve své knize Tvůj domov, tvoji znečišťovatelé, vydané nakladatelstvím Pinolia. Tato populárně-naučná kniha, napsaná s lehkostí blízkého vypravěče, ale s přesností odborného výzkumníka, přišla právě včas, aby pomohla pochopit realitu, která dosud zůstávala pro většinu lidí neviditelná.
Kniha, která je daleko od panických nálad, staví most mezi vědou a každodenním životem. Procházením nejběžnějších předmětů a zvyků našeho každodenního života – od krému, který používáme ráno, po prací prostředek, kterým pereme oblečení – Alcolado odhaluje panoramatický a kritický pohled na chemickou stopu, kterou zanecháváme, aniž si to uvědomujeme.
Jednou z velkých předností knihy je její narativní struktura: nejde o suchý výčet znečišťujících látek, ale o příběh o každodenním životě, ve kterém se každá denní činnost stává podnětem k vědeckým úvahám. Takový přístup nutí čtenáře k zamyšlení, ale ne kvůli pocitu viny, ale kvůli uvědomění.
Text se zabývá klíčovými pojmy, jako jsou nové znečišťující látky, perzistentní chemické látky nebo endokrinní disruptory. Dělá to však srozumitelným jazykem, který převádí vědecký žargon do srozumitelných myšlenek, aniž by ztratil na hloubce. Čtenář se například dozví, jak se některé léky dostávají do vody, jaký je vztah mezi kosmetikou a ekosystémem nebo proč některé plasty nikdy nezmizí z životního prostředí.
Alcolado se navíc zabývá historickým vývojem tohoto problému, od DDT po aktuální regulační otázky v Evropské unii, a navrhuje řešení, jako je „zelená“ chemie, odpovědné inovace a aktivní role občanů. Kniha dosahuje pozoruhodné rovnováhy mezi odsouzením, osvětou a nadějí.
Přidanou hodnotou autorky je, že nepíše pouze na základě akademických znalostí – je chemik, doktorandka a účastnila se projektů v oblasti ekologického zdraví a atmosférické chemie –, ale také z touhy předat informace širokému publiku. Její zkušenosti ze sociálních sítí, konferencí a médií se odrážejí v dynamické, jasné a účinné próze.
Tvůj dům, tvoji znečišťovatelé nás nevyzývá k životu v bezrizikové bublinové realitě, ale nabízí lepší pochopení toho, co nás obklopuje. Vyzývá nás, abychom přijímali informovaná rozhodnutí, požadovali větší transparentnost ohledně produktů, které konzumujeme, a především nepodceňovali sílu, kterou máme jako jednotlivci, když měníme svůj pohled na svět.
V kontextu, kdy zjišťujeme, že i vzduch v našich domovech může být znečištěn tisíci plastových částic, se tato kniha stává povinnou četbou pro ty, kteří chtějí pochopit rozsah problému… a začít se podílet na jeho řešení.
