Olise a Díaz: Hráči, kteří změnili národní týmy – 07.08.2026 – PVC
Michael Olise se narodil v západním Londýně a navštěvoval základní školu Dr. Triplett’s Church of England. Ředitel školy vzpomíná na chlapce, syna nigerijského otce a francouzsko-alžírské matky, který mohl na tomto mistrovství světa hrát za tři týmy: Alžírsko, Francii nebo Anglii.
Mohl se také rozhodnout pro alžírskou národnost své matky. Ale byla to právě ona, Mina, kdo poslal videa trenérovi francouzského výběru do 18 let Jean-Lucu Vannuchimu. Olise chtěl hrát za tým Zinedina Zidana a Kyliana Mbappého.
Brahim Díaz je jedním z 19 marockých hráčů narozených mimo zemi. Pochází z andaluské Málagy a za španělskou reprezentaci odehrál jeden zápas v roce 2021. Proti Litvě se dokonce trefil.
O rok a půl později se Brahim, vyloučený z kádru pro mistrovství Evropy a mistrovství světa v Kataru, rozhodl hrát za Maroko.
Je jich šest narozených ve Francii, včetně záložníka Bouaddiho, nejlépe na hřišti proti Brazílii. Bouaddi byl až do dubna hráčem francouzského týmu do 20 let. K jeho propuštění, aby mohl hrát za zemi svých prarodičů, došlo až 15. května, necelý měsíc před začátkem mistrovství světa.
Z 52 povolaných z Francie a Maroka se 22 narodilo v jiných zemích (42 %). Je to víc než děsivé procento přihlášených na mistrovství světa. Z 1248 hráčů hraje 292 (23,4 %) za národní týmy z jiných zemí, než jsou jejich rodné země.
„Meninos sem Pátria“ je román Luize Puntela, vydaný v roce 1981 nakladatelstvím Vaga-Lume.
Vypráví příběh novináře pronásledovaného diktaturou, který odvezl svých sedm dětí do Chile, odkud musel odejít kvůli státnímu převratu, který svrhl Salvadora Allendeho. Prošel Bolívií a dorazil do Francie. Jejich děti neměly žádnou vlast.
Navzdory tomu, že to byl případ 3 Francouzů a 19 Maročanů ve čtvrtečním čtvrtfinále v Bostonu, mají silné city pro i proti. Před čtyřmi lety v Kataru mnoho severních Maročanů prohlásilo, že jejich rivalita se Španělskem je větší než s Francouzi, a to kvůli ostražitosti Gibraltarského průlivu proti ilegální imigraci Maročanů na španělské území.
Po příletu do Bostonu jiná skupina Maročanů tvrdila opak: „Je to spíš jako Francie,“ řekl fanoušek Yassine Bouazzouz. „Kvůli imigraci a xenofobii vůči Maročanům žijícím v Paříži.“
V redakci deníku LANCE! se sídlem v La Queue-en-Brie nedaleko Lésigny, kde se soustředil brazilský tým, došlo během mistrovství světa 1998 ke kuriózní rutině. Po uzavření vydání jsem jel dvacet minut na nákup sendvičů v malém obchodě, kde pracovali tři zaměstnanci: Tunisan, Alžířan a Maročan.
Ti tři horlivě fandili Francii. Kolonizovali proti kolonizátorům.
Podporovat domácí tým na tomto mistrovství světa nebylo snadné a skončili šampioni v čele se Zinedinem Zidanem, synem Alžířanů Smailem a Malikou. Před čtyřmi lety vedl Maroko Walid Regragui, narozený ve Francii a jeden z těch, kteří tvrdili, že rivalita je větší se Španěly.
Dnes se to nezdá. I když Francouzi před Mbappém byli vděční za góly Justa Fontaina, nejlepšího střelce mistrovství světa 58 oblečeného v modré, bílé a červené, narozeného v Marrákeši.
PŘÍTOMNÝ ODKAZ: Líbil se vám tento text? Předplatitelé mají přístup k sedmi bezplatným přístupům z libovolného odkazu denně. Stačí kliknout na modré F níže.
